2. týden postní
(cyklus C)

Více světců pro každý den včetně liturgických textů
najdete na www.katolik.cz nebo na www.liturgie.cz

 

Pondělí 22. 2.
svátek Stolce sv. Petra

Církev si dne 22.2. připomíná svátek Stolce sv. Petra, prvního mezi apoštoly a prvního římského biskupa, tedy také prvního papeže.

Jeho katedra – biskupský stolec – je dodnes uchovávána v Římě a tvoří součást oltáře ve vatikánské bazilice. Tato katedra byla používaná Petrem při křestních a biřmovacích obřadech.

Podle tradice je to den, kdy Petr u Césareje Filipovy vyznal Ježíše jako Božího Syna a jako Petr – Skála byl ustanoven "základem církve" (srov. Mt 16,13-19). Nejde tolik o hmotný stolec, ale o funkci, která byla Petrovi svěřena. Ježíš Petrovi svěřuje "klíče od nebeského království".

"Úryvek se opírá o tři symboly: skálu, klíče, "svázat-rozvázat". Petrova služba je "základem", skálou pro celou budovu Božích vyvolených. Klíče jsou symbolem výkonné moci, jak administrativní, tak právní nebo učitelské. Petr bude muset být napříště také kanálem, kudy se bude Kristovo slovo a jeho spásonosné působení dále rozlévat na křesťanské společenství. "Svazovat a rozvazovat" představuje konkrétní uplatnění moci "klíčů". Zásahy apoštola vykládají a v čase a mezi lidmi zpřítomňují Kristovu spásonosnou vůli. Nejde tu jen o moc odpouštět hříchy, ale je to mnohem širší prohlášení o úkolu napomínat, povzbuzovat, formovat a přinášet spásu, kterým mají Kristus a církev sloužit věřícím."
(Převzato z www.liturgie.cz)

Stolec sv. PEtra(Zdroj: tisk.cirkev.cz)

Biskupský stolec v katedrále je symbolem učitelského, kněžského a pastýřského poslání. Dnešní svátek se slavil v Římě už od 4. století.

(Více v článku na: tisk.cirkev.cz)

Sobota 27. 2.
sv. Gabriel od Bolestné Panny Marie

1. března se v italském Assisi narodil rodině Possenti malý chlapec. Dostal jméno po nejslavnějším rodákovi ze svého města – František. Ve čtyřech letech přišel o maminku. S otcem, který pracoval ve státní správě tehdejšího papežského státu, se pak rodina často stěhovala. Ve Spoletu navštěvoval František piaristickou a jezuitskou školu. V 18 letech se František rozloučil s otcem i bratry a odešel do Morrovalle, kde vstoupil do noviciátu kongregace pasionistů. Zde také přijal jméno Gabriel od Bolestné Panny Marie. Žil zde však jen krátce – 27. února 1862, v pouhých 24 letech zemřel ve městě Isola del Gran Sasso. Místo jeho posledního odpočinku se stalo cílem tisíců poutníků, přicházeli především mladí lidé. 13. května 1920 jej papež Benedikt XV. kanonizoval. Italové jej nazývají „il santo del sorriso – světec úsměvu“.
(Převzato z www.liturgie.cz)