3. týden velikonoční
(cyklus C)

 

Více světců pro každý den včetně liturgických textů
najdete na
www.katolik.cz nebo na www.liturgie.cz

Tento týden před tzv. nedělí Dobrého pastýře je věnován modlitbám za nová duchovní povolání.


více na www.hledampovolani.cz

 

pátek 15.4. sv. Anastázie

Anastázie byla jednou z prvokřesťanských mučednic, její jméno (v překladu znamenáZmrtvýchvstání“) je obsaženo ve čtvrté eucharistické modlitbě. Pocházela ze vznešené římské rodiny, spolu se svatou Basilissou (tj. „Královnou“) patřila k žákům svatých Petra a Pavla. Byly to právě tyto dvě světice, které pohřbily těla obou apoštolů po jejich mučednické smrti – ostatky svatého Petra u vatikánského cirku, Pavlovy pak za městskými hradbami při cestě do Ostie. I po smrti apoštolů setrvaly obě ženy pevně ve víře, nebály se ji vyznávat slovy i skutky, a proto není divu, že se také dočkaly mučednické smrti. Stalo se tak kolem roku 68, na sklonku vlády císaře Nerona. Ostatky obou mučednic jsou uchovávány v římské bazilice Santa Maria della Pace.
(zdroj: www.liturgie.cz)

sobota 16. 4. sv. Bernadetta Sourbirousová

Narodila se 17. února 1844 jako nejstarší ze šesti dětí ve velmi chudé rodině, žijící ve Francii, v Lurdech. Bernadeta měla astma a bývala od dětství často nemocná. Starala se o mladší sourozence, sloužila a pásla ovce, ale do školy nechodila, protože nebyla schopná zapamatovat si víc než Otčenáš a Zdrávas Maria.
11. února 1858, v roce, kdy byla u prvního sv. přijímání, sbírala s několika dívkami dřevo v lese u Lourd. Náhle uslyšela šumot a před jeskyní v Maissabielle spatřila chvějící se keře. Potom uviděla ve zlatavém oblaku postavu krásné ženy v dlouhém, bílém rouchu s růžencem v rukou. Paní se během pěti měsíců zjevila dívce celkem 18 krát. Různě k ní promlouvala, připojovala se k její modlitbě a zpovědi. Tato paní, která se později představila jako Panna Maria, počatá bez poskvrny (Immaculata), vyzvala Bernadettu, aby se u jeskyně dal postavit kostel a 25. února 1858 ukázala dívce, kde má vyhrabat zapomenutý léčivý pramen. Proud v prameni byl ode dne silnější a když jeden osleplý člověk po umytí v prameni opět uviděl, zvěst o zázraku se rychle rozšířila a do Lourd začalo přicházet mnoho lidí. Nikdo z nich neříkal, že by při zjevení něco viděl, ale později se najednou vyrojilo velké množství falešných vizionářů a církev zaujala díky nim rezervovaný postoj i k Bernardettiným tvrzením. Dívka několik let trpěla podezíravou nedůvěrou jedněch, kteří ji označovali za hysterickou a vychloubačnou, a zároveň bezohledným nadšením a necitlivou pozorností druhých. Snášela to s podivuhodnou trpělivostí a důstojností. Sám místní farář přijal tato zjevení za pravá teprve po mnoha zázracích.

lurdy(v roce 1983 místo zjevení navštívil i Jan Pavel II., zdroj: www.cs.wikipedia.org)


Roku 1866 byla Bernadetta přijata do řádu milosrdných sester v Neversu. Zde se ve věku 22 let učila číst a psát. Byla tu chráněna před veřejností, ale ne před svými nemocemi a zhoršujícím se astmatem. Sestry ji kritizovaly, protože řekla, že její úlohou je být nemocná. V klášteře se obětavě starala o nemocné, pokud jí to její vlastní choroby dovolily. 16. dubna 1879 úplně vyčerpána zemřela ve věku 35 let.
Lourdy jsou dnes jedním z nejvýznamnějších poutních míst.
Bernadeta je patronkou Lourd, tělesně nemocných, chudých, pastýřek, pastýřů, astmatiků... Je zobrazována v jeskyni před Pannou Marií.
(zdroj: http://www.abcsvatych.com)

 

neděle 17. 4. neděle Dobrého pastýře (4. velikonoční)

Čtvrtá neděle velikonoční, zvaná neděle Dobrého pastýře, je současně Světovým dnem modliteb za duchovní povolání. Pro celý modlitební týden je možné využít textů z příručky Modlitby a úvahy na téma – Duchovní povolání. Zájemci zde naleznou například zamyšlení českých a moravských biskupů, různé formy společných i soukromých modliteb nebo tematické úvahy o povolání. Doporučuje se používat je nejen během týdne modliteb, ale i při dalších modlitebních setkáních. 

Tuto neděli také již tradičně vyjíždějí bohoslovci do farností ve svých diecézích.

pastýř(autorka obrázku: Liduška Kadlecová/Macková)

Ježíš řekl: "Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou. Můj otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme."
(Jan 10, 27 - 30)