Liturgie týdne

25. týden v mezidobí
(cyklus C)

 Více světců pro každý den včetně liturgických textů
najdete na www.katolik.cz nebo na www.liturgie.cz

pondělí 19. 9. Památka sv. Januária, biskupa a mučedníka

Na začátku 4. století byl biskupem v Beneventu v jižní Itálii. V době Diokleciánova pronásledování podstoupil mučednickou smrt v Pozzuoli u Neapole, jeho ostatky byly v 5. století přeneseny do Neapole a od té doby je uctíván jako patron města. V neapolské katedrále se uchovávají dvě zapečetěné skleněné ampule se zaschlou krví, o níž tradice tvrdí, že je to krev sv. Januária. Tato zaschlá krev se po přiblížení k lebce sv. Januária začne měnit v tekutinu, vře a její objem se zvětšuje. Písemné zprávy o tomto úkazu jsou už z roku 1389; opakuje se ještě dnes několikrát v roce.

Uvnitř stříbrného relikviáře jsou dvě ampule s krví svatého Januária
foto: Stefano Rellandini, Reuters

úterý 20. 9. Památka sv. Ondřeje a druhů, mučedníků

Křesťanství se dostalo do Koreje v 18. století prostřednictvím několika laiků, kteří přinesli z Číny několik katolických knih. Toto prvokřesťanské společenství bylo vedeno a udržováno téměř výhradně laiky. První kněží z Francie tajně vstoupili do země teprve v roce 1836. V té době už tam žilo několik tisíc křesťanů. Svou věrnost Kristu dosvědčovali i v dobách častých pronásledování. První biskup francouzského původu, Vavřinec Imbert, zemřel mučednickou smrtí 21. 9. 1839. Nejvíce křesťanů bylo umučeno při pronásledování v letech 1839, 1846 a 1866. 103 z nich prohlásil za svaté papež Jan Pavel II. při své pastorační návštěvě v Koreji 6. 5. 1984. Mezi nimi zaujímají přední místo první korejský kněz Ondřej Kim Taegŏn (+ 16. 9. 1846) a horlivý laický apoštol Pavel Chŏng Hasang; ostatní jsou převážně laici: muži i ženy, ženatí i svobodní, starci, mládež i děti.

Z posledního dopisu svatého Ondřeje Kim Tae-gŏna:

"...Pohleďte na rolníka, jak na poli zasévá: v příhodné době rozorá půdu, pak ji pohnojí, a nemyslí vůbec na únavnou práci a horko, ale hledí si vzácného semene. A když nastane čas žní a zdvihají se do výše plné klasy, jeho srdce zapomene na námahu a pot, jásá radostí a je plné štěstí. Vyrostou-li však klasy prázdné a není na nich nic než sláma a slupky, tu si rolník vzpomene na tvrdou práci a námahu a odejde z pole; tím víc na pole zanevře, čím víc se o ně staral.

Podobně to dělá Kristus: země je jeho pole, my lidé jsme rýže, milost je životodárné bahno. A on nás skrze své vtělení a vykoupení zavlažuje svou krví, abychom mohli růst a dozrát. A v den soudu nastane čas žní: kdo milostí Boží dozrál k plnosti Božího synovství, bude se radovat v nebeském království; kdo však nedozraje, i když ho Bůh předtím přijal za vlastního, stane se nepřítelem Božím, a podle zásluhy ho stihne věčný trest.
...

A nyní už padesát nebo šedesát let, od doby, kdy církev vstoupila do naší Koreje, věřící tu stále znovu snášeli pronásledování, a pronásledování zuří i dnes. Mnoho přátel vyznávajících víru, mezi nimi i já, je uvězněno, a podobně i vy žijete v stálém soužení. Jak bychom tedy neměli mít v hloubi srdce zármutek, když tvoříme jedno tělo? Jak bychom podle lidského cítění neměli prožívat bolest z odloučení? Ale Bůh ví o každém nepatrném vlasu na hlavě, jak praví Písmo, a ve své vševědoucnosti se o vás stará; jak jinak tedy chápat celé pronásledování než jako Boží příkaz nebo vyznamenání od Boha nebo třeba i trest?

Konejte tedy vůli Boží a celým srdcem bojujte pro nebeského vůdce Ježíše, a přemáhejte zlého ducha tohoto světa, vždyť Kristus už ho přemohl.

Žádám vás, neopomíjejte bratrskou lásku, ale navzájem si pomáhejte a vytrvejte až do doby, kdy se Pán nad námi smiluje a zbaví nás soužení."

V litoměřické diecézi se tento den slaví svátek
Výročí posvěcení katedrály sv. Štěpána.

středa 21. 9. Svátek sv. Matouše, apoštola a evangelisty

Když ho Ježíš povolal mezi své učedníky, byl v Kafarnau (Mt 9,9) výběrčím poplatků, pravděpodobně městských, nebo daní a cla ve službách Heroda Antipy. Markovo a Lukášovo evangelium uvádějí při této příležitosti jeho druhé jméno Levi, a Marek dodává, že to byl syn Alfeův (Mk 2,14; Lk 5,27). Je také ve všech seznamech apoštolů (Mt 10,3; Mk 3,18; Lk 6,15; Sk 1,3). Dále se o něm biblické texty nezmiňují. Po seslání Ducha svatého působil nejprve mezi Židy v Palestině a napsal pro ně aramejsky evangelium; jeho dnešní řecký text je pozdějším překladem. Kam odešel hlásat evangelium potom, nelze s jistotou tvrdit; starokřesťanská tradice se zmiňuje o Etiopii, Persii a Pontu u Černého moře. Východní i západní křesťané ho uctívají jako mučedníka. V 11. století mu byl v Salernu (v jižní Itálii) postaven kostel, v němž jsou dnes uloženy jeho ostatky. Je patronem celníků, účetních, bankovních a finančních úředníků.

obraz „Povolání sv. Matouše“ od malíře Caravaggia

"Ježíš uviděl v celnici sedět člověka, který se jmenoval Matouš, a řekl mu: Pojď za mnou! Spíše než tělesnýma očima se na něj podíval vnitřním pohledem svého smilování. Uviděl celníka, a protože Ježíšův pohled znamenal smilování a vyvolení, řekl mu: Pojď za mnou! To znamenalo: Staň se mým následovníkem. Když ho vyzval, aby šel za ním, neměl na mysli chůzi, ale spíše způsob života. Neboť kdo tvrdí, že zůstává v Kristu, má se i sám chovat tak, jak se choval on."
(Z homilií svatého Bedy Ctihodného, kněze)

pátek 23. 9. Památka sv. Pia z Pietrelciny, kněze

Otec Pio, občanským jménem Francesco Forgione, se narodil v Pietrelcině (Itálie) 25. května 1887. Do Řádu menších bratří kapucínů vstoupil 6. ledna 1903, na kněze byl vysvěcen 10. srpna 1910 v katedrále v Beneventu. 28. července 1916 nastoupil do konventu v San Giovanni Rotondo, na pohoří Gargano, kde s krátkými přestávkami zůstal až do smrti, ke které došlo 23. září 1968. Pátečního rána 20. září 1918, když se modlil v chóru starého kostela před křížem, obdržel stigmata, která zůstala otevřená a krvácející půl století. Během svého života se téměř výhradně věnoval výkonu své kněžské služby, založil také »skupiny modlitby« a moderní nemocnici, kterou nazval »Dům úlevy v utrpení.« Jeho život i službu provázely četné mimořádné jevy. K jeho mimořádným charismatům patřilo nahlížení do srdce těch, kteří přistupovali ke zpovědi. Nahlížel do minulosti i do budoucnosti. Předpověděl mnoho událostí, které se splnily. Mezi nimi i knězi Karlu Wojtylovi, že se stane papežem a bude na něj spáchán atentát. Za blahoslaveného byl prohlášen Janem Pavlem II. 2. května 1999 a za svatého týmž papežem 16. června 2002.

Z dopisu svatého Pia z Pietrelciny, kněze:

"...Vůbec nepochybujte, že by sám Bůh neřídil všechno, co potkává vaši duši. Proto se nebojte, že narazíte na něco zlého, či na nějakou křivdu vůči Bohu. Musí vám stačit vědomí, že jste nikdy za celý svůj život neurazili Pána, že je naopak víc a více oslavován.

Jestliže se tento nejlaskavější Ženich vaší duše před vámi skrývá, nečiní tak proto, abyste si mysleli, že vás chce trestat za vaši nevěrnost, nýbrž proto, aby podrobil těžší zkoušce vaši věrnost a stálost a aby vás také vyléčil z nějakých neduhů, které naše tělesné oči tak dobře nevidí; totiž takové neduhy a hříchy, jakých není prost ani spravedlivý. V Písmu svatém se přece praví, že i spravedlivý sedmkrát padne.

A věřte mi, že kdybych vás nepoznal tak sklíčené, měl bych menší radost, protože bych si myslel, že vás Pán podělil perlami jen skrovně... Odhoďte své tíživé pochybnosti jako pokušení... Zbavte se i těch pochybností, které se týkají vašeho způsobu života, jako byste nenaslouchali Božímu volání a vzdorovali něžnému vábení Božského Ženicha. To všechno totiž nevychází z dobrého ducha, ale ze zlého. Jde tu o ďábelské pletichy, jejichž cílem je, abyste sešli z cesty dokonalosti nebo se alespoň na ní zastavili. Jenom neklesejte na mysli!..."

Více o životě sv. Pia Pietrelciny

Životopisy a texty dopisů převzaty z breviáře