8. týden v mezidobí / začátek postní doby
(cyklus A)

 

 Více světců pro každý den včetně liturgických textů
najdete na www.katolik.cz nebo na www.liturgie.cz

pondělí 27.2. sv. Gabriel od Bolestné Panny Marie

1. března se v italském Assisi narodil rodině Possenti malý chlapec. Dostal jméno po nejslavnějším rodákovi ze svého města – František. Ve čtyřech letech přišel o maminku. S otcem, který pracoval ve státní správě tehdejšího papežského státu, se pak rodina často stěhovala. Ve Spoletu navštěvoval František piaristickou a jezuitskou školu.

V 18 letech se František rozloučil s otcem i bratry a odešel do Morrovalle, kde vstoupil do noviciátu kongregace pasionistů. Zde také přijal jméno Gabriel od Bolestné Panny Marie. Žil zde však jen krátce – 27. února 1862, v pouhých 24 letech zemřel ve městě Isola del Gran Sasso. Místo jeho posledního odpočinku se stalo cílem tisíců poutníků, přicházeli především mladí lidé. 13. května 1920 jej papež Benedikt XV. kanonizoval. Italové jej nazývají „il santo del sorriso – světec úsměvu“.

Více o sv. Gabrielovi v životopise na www.lumendelumine.cz

středa 1. 3. Popeleční středa - půst

Popeleční středou vstupují věřící do čtyřicetidenního postního období, jehož smyslem je duchovní očista člověka. Již od konce 11. století se na Popeleční středu uděluje popelem znamení kříže na čelo (popelec) s formulí: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se obrátíš“ (srov. Gn 3,19), nebo „Obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,15). Popel, symbol smrti a nicotnosti, se získává ze spálených palmových a olivových ratolestí (u nás "kočiček") posvěcených v předešlém roce na Květnou neděli.

popelec(zdroj: www.vira.cz - foto IMA)

Symbolicky se tak naznačuje stav hříšného člověka, který vyznává před Bohem svůj hřích, vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit a je veden nadějí, že mu Bůh odpustí. Popeleční středa a Velký pátek jsou v katolické církvi jedinými dny PŘÍSNÉHO POSTU.
(zdroj: www.pastorace.cz)

pátek 3. 3. sv. Kunhuta

Sv. Kunhuta byla manželkou Jindřicha II. a cele patřila lidu, který se na ni mohl obrátit s každou prosbou. Ve svém postavení viděla povinnost být strážným andělem císaři i lidu. Měla zásluhu na Jindřichově spravedlivém panování i na dosazování jen opravdu zbožných a učených biskupů. Manželé žili zdrženlivě a ve spojení duší se navzájem obohacovali ctnostmi, dodržujíce slib čistoty složený před sňatkem. Kunigunda nebyla ušetřena zkoušky. Pro křivé nařčení byla podrobena tzv. "Božímu soudu" a bosá musela přejít rozžhavená železa. Bůh jí zázrakem pomohl dokázat nevinu. Dala vystavět dóm v Bambergu. Po smrti Jindřicha vstoupila do kláštera, který založila a v něm žila i zemřela jako obyčejná řeholnice.

sobota 4. 3. sv. Kazimír

Narodil se 5. října 1458 jako syn polského a litevského krále Kazimíra IV. Měl se stát uherským králem (1471), ale dal přednost životu v ústraní. Vynikal křesťanskými ctnostmi, zejména čistotou a dobrotou k chudým. Byl velkým ctitelem eucharistie a Panny Marie. Žil ve Vilně v Litvě, tam také 4. března 1484 zemřel na tuberkulózu a byl pohřben v katedrále. V roce 1521 byl prohlášen za svatého.

Ze Života svatého Kazimíra:

V Kazimírově srdci byla vylita Boží láska, téměř neuvěřitelná, nepředstíraná, upřímná. Planul láskou svatého Ducha k všemohoucímu Bohu s takovou silou a z hloubi srdce jí zaplavoval své bližní natolik, že nic mu nebylo příjemnějšího a po ničem více netoužil, než aby nejen rozdal všechno, co mu patřilo, ale aby i sebe sama zcela obětoval Kristovým chudým, poutníkům, nemocným, zajatcům a trpícím lidem a beze zbytku se jim rozdal. Vdovám, sirotkům a všem utlačeným byl nejen ochráncem a pečovatelem, ale přímo otcem, synem a bratrem.
...

Denně nabádal otce, aby spravedlivě vládl a spravedlivě spravoval poddaný lid. A když bylo při výkonu královské vlády něco opomenuto z nedbalosti nebo lidské slabosti, nikdy neopomenul krále ve vší pokoře pokárat.

Ujímal se záležitostí chudých a trpících lidí a bral je přímo za své, takže ho lid nazýval ochráncem chudých. A jakkoli byl synem královským a pocházel ze vznešené krve, vůči nikomu, ani vůči nejponíženějšímu a nejposlednějšímu člověku nebyl v jednání ani v řeči nevlídný a nepřístupný.

Vždycky chtěl, aby spíše než k vznešeným a mocným tohoto světa patřil k tichým a k těm, kdo jsou před Bohem chudí, neboť těm patří nebeské království. Nikdy se neucházel o lidskou důstojnost a vládu, a když mu je otec nabízel, nikdy je nechtěl přijmout. Bál se naopak, aby ostny bohatství, které náš Pán Ježíš Kristus nazval trním, neporanily jeho duši a aby se stykem s pozemskými věcmi neposkvrnil.

Celý život žil jako panic a jako panic zemřel, jak potvrzují a dosvědčují všichni, od jeho komorníka po tajemníky, muži vznešení a ušlechtilí, z nichž někteří ještě žijí a kteří znali jeho život vnitřní i vnější.

1. neděle postní 5. 3. Sv. Teofil (Bohumil)

Svatý Theofilos (jeho jméno bychom mohli počeštit jako „Bohumil“) byl biskupem v palestinské Caesarei a jedním z nejdůležitějších představitelů křesťanství své doby, totiž pontifikátu papeže Viktora I., tj. na přelomu 2. a 3. křesťanského století – tak aspoň dosvědčuje Eusebius z Caesareje v 5. knize své kroniky Historia Ecclesiastica. Krom toho se o Theofilovi zmiňuje ještě na dvou místech; poprvé v souvislosti s místním synodem církve na území Svaté země, později v souvislosti s diskusí o termínu slavení Velikonoc. Na tento problém existovaly dva názory. Víme, že Kristus zemřel a vstal z mrtvých o svátku Pesach, který připadá na 15. den měsíce Nisanu. Víme také, že byl ukřižován v pátek a vzkříšen v neděli, která se právě proto stala »Dnem Páně«. Mnozí křesťané v Asii – zvláště v tzv. „janovských“ obcích – podle staré tradice slavili Velikonoce vždy v termínu svátku Pesach, tedy bez ohledu na to, na který den v týdnu připadal. Na křesťanském západě, především v Římě, však převládal názor, že vzkříšení se má slavit vždy v neděli. Kupodivu právě Theofilos, biskup z křesťanského východu, byl zastáncem římského datování, které ostatně v křesťanství převládlo a trvá dodnes. Jiné zprávy o Theofilovi nemáme; jen Římské martyrologium zmiňuje, že žil za vlády císaře Septimia Severa a vynikal moudrostí a bezúhonným životem.

Zdroje životopisů: www.liturgie.cz a breviář