2. týden postní
(cyklus A)

 

 Více světců pro každý den včetně liturgických textů
najdete na
www.katolik.cz nebo na www.liturgie.cz

 

úterý 14. 3. sv. Matylda

Matylda se narodila kolem roku 895 v saském Engernu v rodině vestálkého hraběte Teodorika. Byla dána na vychování do kláštera v Herfordu, kde byla abatyší její teta. Tam Matylda vyrostla ve vzdělanou a zbožnou mladou dámu. Vdala se za dědice saského vévodství Jindřicha (pro zálibu v sokolnictví nazývaného Ptáčník). V jejich šťastném manželství se narodilo pět dětí. Oto, Jindřich, Bruno (budoucí arcibiskup kolínský a světec), Gerburga a Edwiga. Matyldin manžel Jindřich, který se stal saským vévodou a později i německým králem, svěřoval své ženě a jejím modlitbám všechno své jednání na poli válečném i politickém. Roku 936 král Jindřich zemřel a mezi jeho syny se rozpoutal spor o nástupce. Matylda nejprve stranila Jindřichovi, ale když byl Oto korunován v Římě na císaře, byla to právě Matylda, která zprostředkovala smíření mezi svými syny. Matylda věnovala veškerý svůj čas modlitbě a péči o chudé. Její syn Oto ji dokonce obvinil, že v almužnách rozdává korunní poklad. Matylda nechtěla podněcovat nové rodinné spory a odešla do kláštera v Nordhausenu, kde se nadále věnovala chudým a potřebným. Pravděpodobně při péči o nemocné sama onemocněla a koncem roku 967 odešla na poslední dny svého života do Quedlinburgu, kde byl pohřben její manžel a kde také sama Matylda 14. března 968 zemřela. Její ostatky byly uloženy vedle manželových. Místo jejího posledního odpočinku se záhy stalo poutním místem, úcta k ní je stále živá, zvláště v diecézích Paderborn, Fulda a Mnichov.


středa 15. 3. sv. Longin

Longin (Longín, Longinus) je jméno dané bezejmennému římskému vojákovi, který dle Janova evangelia probodl Ježíši Kristu na kříži bok kopím. Toto svaté kopí je nazýváno též Longinovo kopí. Jeho jméno je odvozeno od řeckého názvu (λόγχη, lonché) pro kopí.

Bývá ztotožňován i se setníkem jmenovaným v ostatních evangeliích, který při ukřižování vyznal Kristovo božství zvoláním:

„Tento člověk byl opravdu Syn Boží.“

Potom hlídal Boží hrob. Na základě událostí Velkého pátku se obrátil, byl vyučen od samotných apoštolů a ve víře pokřtěn, odešel z armády a věnoval se hlásání evangelia v kappadocké Caesareji, kde byl také popraven stětím.

V umění bývá zobrazen jako římský voják nebo středověký rytíř, někdy na koni (kopí je jízdní zbraň), s kopím, příp. s nádobkou s Kristovou krví a výše uvedeným zvoláním v latině: Vere filius Dei erat iste. Ve scéně Ukřižování představuje pohana obráceného na víru Kristovu.

sv. Longin

Jeho socha od Lorenza Berniniho je pod kopulí chrámu sv. Petra v Římě. Longinovi je zasvěcena také rotunda na Novém Městě v Praze.

Zdroje: www.wikipedia.org a www.liturgie.cz


pátek 17. 3. sv. Patrik

Narodil se kolem roku 385 v Británii. Když mu bylo 16 let, unesli ho piráti a prodali v Irsku sedlákovi. Tam šest roků pásl ovce, potom se mu podařilo utéci a vrátit se k rodičům. Vystudoval v Galii, stal se knězem, po návratu do Británie byl vysvěcen na biskupa a spolu s několika druhy odešel jako misionář znovu do Irska (432). Dokázal přizpůsobit svůj apoštolát podmínkám této země, takže obrátil na křesťanství velkou část obyvatelstva. A i když se to neobešlo bez nesnází, přece nebylo třeba prolévat mučednickou krev. Založil mnoho klášterů a zřídil pevnou církevní organizační strukturu. Armagh u Belfastu se stal prvním biskupským sídlem (kolem roku 444). Na sklonku života napsal autobiografické dílo "Vyznání". Zemřel 17. března 461 poblíž severoirského města Downu a jeho hrob se stal ihned poutním místem.


sobota 18. 3. sv. Cyril Jeruzalémský

Narodil se z křesťanských rodičů kolem roku 315 v Jeruzalémě. Stal se zde biskupem (348), třikrát byl od ariánů vypovězen do vyhnanství a strávil tam celkem asi 16 let. O jeho pastorační činnosti svědčí promluvy, kterými připravoval katechumeny na přijetí křtu. Jeho "Katecheze" jsou důležitým svědectvím o víře a liturgii té doby. V roce 381 se zúčastnil třetího všeobecného církevního sněmu (1. konstantinopolského). Zemřel 18. března 386 v Jeruzalémě. Za učitele církve byl prohlášen roku 1893.


neděle 19. 3. Slavnost sv. Josefa

Připadne-li svátek sv. Josefa na neděli (jako letos), překládá se slavení na pondělí 20. 3. 2017.

Svatý Josef - tesař, pocházel z královského rodu Davidova a žil v Nazaretě. Zasnoubil se tam s Marií, která počala dítě. Protože Josef byl spravedlivý, chtěl se s ní tajně rozejít. Ve snu se mu ale zjevil anděl Páně a řekl mu, aby Marii k sobě přijal, že dítě je z Ducha svatého, narodí se jí syn a dá mu jméno Ježíš. Josef se tak stal ochráncem, živitelem a pěstounem Ježíše Krista a tedy hlavou Svaté rodiny. Ačkoli nebyl tělesným otcem Ježíše, uctívá ho církev jako patrona otců rodiny. Je také patronem řemeslníků, vychovatelů, manželů apod.

Autorka obrázku: Lucie Fričová