Liturgie týdne

Více světců pro každý den včetně liturgických textů
najdete na www.katolik.cz nebo na www.liturgie.cz

pondělí 24. 4. sv. Jiří

sv. Jiří, mučedník Z historických pramenů o něm víme jen to, že kolem roku 304 podstoupil mučednickou smrt v Lyddě (blízko dnešního Tel Avivu) a nad jeho hrobem byla postavena bazilika. Ostatní zprávy o jeho životě nejsou věrohodné. Jeho úcta se rychle rozšířila na Východě i na Západě, zvláště v Řecku, v Rusku a v Anglii. Jeho památka se u nás kvůli svátku sv. Vojtěcha už od nepaměti překládá z 23. dubna na 24. dubna.

Bývá zobrazován jako voják na bílém koni bojující s drakem. Podle legendy se totiž Jiří postavil drakovi a osvobodil princeznu, kterou určil los, aby byla obětována drakovi, který škodil všem obyvatelům. Drak pro něj ztělesňoval všechno zlo, proti kterému Jiří přísahal Bohu bojovat. Šťastní obyvatelé Silene se nato z vděčnosti nechali pokřtít a přijali křesťanství. 

Socha sv. Jiří na Pražském hradě,
autor: Pastorius at cs.wikipedia, CC BY-SA 3.0

úterý 25. 4. sv. Marek

Měl dvě jména: hebrejské Jan a římské Marek. Jeho matce Marii patřil v Jeruzalémě dům, v němž se scházeli Ježíšovi učedníci; má se za to, že se tam konala i poslední večeře a příprava na seslání Ducha svatého. Spolu se svým příbuzným Barnabášem doprovázel sv. Pavla na jeho první apoštolské cestě, ale z Perge v Pamfýlii se vrátil zpět do Jeruzaléma. Potom odešel s Barnabášem na Kypr a později byl s Pavlem v Římě.

Byl žákem apoštola Petra a podle jeho kázání napsal evangelium. Snad byl oním chlapcem, o němž se zmiňuje při vyprávění o Ježíšově zatčení v Getsemanské zahradě. Připisuje se mu založení církevní obce v Alexandrii, kde také zemřel mučednickou smrtí. Jeho ostatky byly v 9. století přeneseny do Benátek.

čtvrtek 27. 4. sv. Zita

Zita vedla všední obyčejný život, žádné mimořádnosti. Narodila se kolem roku 1212 nedaleko města Lucca v Itálii. Od svých dvanácti roků pracovala čtyřicet osm roků jako služebná v domě vznešené rodiny Fatinelliů. Svoje postavení chápala v duchu slov Panny Marie: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle slova tvého.“ Všechny dny svého života se snažila prožít jako nepřetržitý svátek ke chvále Nejsvětější Trojice. Zita se snažila o pokoru, lásku a plnění svých povinností služebné. Děti ji často škádlily, paní tohoto domu byla panovačná a její manžel byl prchlivý a krutý. Svou laskavostí a tichostí si Zita nakonec během let získala celou rodinu. Snášela nejtvrdší rány, protože si byla jista, že tyto zkoušky pro ni vybral Bůh.

Zita se dovedla dělit s chudými o svůj příděl jídla a svůj volný čas. Zita byla sympatická světice. V jejím životě nevidíme žádné výstřelky a nápadnosti. Každý den brzy ráno vstala a šla do kostela. Potom poctivě konala svou práci a přitom se modlila i za rodinu, ve které pracovala. Dovedla spojit slova: „Modli se a pracuj!“ Kéž i my dovedeme mít čas na modlitbu, čas vyhrazený pro Boha, kdy jsme jako dítě u své matky a kdy se můžeme sytit láskou. Kéž dovedeme plnit své povinnosti svědomitě. Svatá Zita je patronkou hospodyň, služebných – dnešních au-pair v domácnostech.

(zdroj ilustrace: www.abcsvatych.com)

sobota 29. 4. sv. Kateřina Sienská

Narodila se 25. března 1347 v Sieně ve střední Itálii. Ve svých 6 letech měla první vidění, po němž zasvětila své panenství Kristu a vstoupila do III. řádu sv. Dominika. Zasloužila se o návrat papeže z Avignonu do Říma (1377), usmiřovala rozbroje a usilovala o obnovu náboženského života. Neuměla sice číst ani psát, ale diktovala spisy vynikající zdravou naukou a duchovní vroucností. Zemřela ve svých 33 letech 29.dubna 1380 v Římě. V roce 1461 byla prohlášena za svatou a 4. října 1970 za učitelku církve. Papež Jan Pavel II. ji 1. října 1999 prohlásil za spolupatronku Evropy (spolu se sv. Brigitou Švédskou a sv. Terezií Benediktou od Kříže).

"...Okusila jsem a viděla jsem světlem rozumu v tvém světle tvou propastnou hlubokost, věčná Trojice, a krásu tvého tvorstva. Proto jsem se oblékla v tebe a viděla jsem, že budu tvým obrazem; neboť ty ses mi daroval, věčný Otče, obdarovals mě ze své moci a ze své moudrosti, z moudrosti, která patří tvému Jednorozenému. A Duch svatý, vycházející od tebe, Otče, i od tvého Syna, dal mi vůli, a tím mě uschopňuje milovat..."
(Z „Výkladu o Boží prozřetelnosti“ od sv. Kateřiny Sienské, breviář)

"Podle Raimonda z Capuy, který sepsal důvěrná Kateřinina sdělení, se jí zjevil Pán Ježíš, který měl na ruce zářivě rudé lidské srdce, otevřel jí hruď a vložil dovnitř se slovy: ´Nejdražší dcerko, jako jsem včera přijal srdce, které jsi mi nabídla, tak ti nyní dávám svoje, a od nynějška bude tam, kde bylo to tvoje´ (ibid.). Kateřina doopravdy prožila slova svatého Pavla: ´Nežiji já, ale žije ve mně Kristus.´ (Gal 2,20)
...

Dalším rysem Kateřininy spirituality je dar slz. Ty jsou projevem vytříbené a hluboké vnímavosti, schopnosti dojetí a něhy. Nemálo svatých mělo dar slz a opakovalo se v nich dojetí samotného Ježíše, který nezadržel a neskryl pláč před hrobem svého přítele Lazara a před bolestí Marie a Marty; při pohledu na Jeruzalém v jeho posledních pozemských dnech. Podle Kateřiny se slzy svatých mísí s Kristovou Krví..."

(z Katecheze o sv. Kateřině od Benedikta XVI., 24. 11. 2010)

Slavný romanopisec Louise de Wohla sepsal život sv. Kateřiny Sienské v knize s názvem Dobývat nebe

(zdroj ilustrace: www.abcsvatych.cz)

neděle 30. 4. sv Zikmund

Narodil se na sklonku 5. století. Zásluhou viennského arcibiskupa sv. Avita přešel od ariánství ke katolické víře. Po smrti svého otce se stal burgundským králem. V prchlivosti dal popravit svého syna z prvního manželství, ale vzápětí toho litoval a konal přísné pokání. Založil klášter v St. Maurice-en-Vallais ve Švýcarsku a soustředil v něm mnichy, kteří se rozděleni do pěti skupin ve dne v noci střídali v nepřetržitém zpívání žalmů. Je to dnes jediné místo v Evropě, kde od té doby bez přerušení trvá řeholní společenství.

Roku 523 byl zajat franckým králem Chlodomirem a v následujícím roce spolu s manželkou a dvěma syny utopen ve studni. Jeho tělo bylo přeneseno do kláštera sv. Mořice a větší část jeho ostatků přinesl odtud Karel IV. do pražské katedrály (1365).

(foto: oltář s ostatky sv. Zikmunda v pražské katedrále)

(zdroj životopisů: www.liturgie.cz)