Liturgie týdne

   Více světců pro každý den včetně liturgických textů
najdete na www.katolik.cz nebo na www.liturgie.cz

pondělí 17. 7. Památka bl. Česlava a sv. Hyacinta, kněží

Oba pocházeli z Polska. Když doprovázeli krakovského biskupa do Říma (1220), setkali se tam se sv. Dominikem a vstoupili do jeho řádu. Řádová kapitula rozhodla (1221), aby se vrátili do Polska a šířili novou řeholi ve své vlasti a v okolních zemích.

Česlav se narodil kolem roku 1180 ve Slezsku a vyrostl v Krakově. Po vysvěcení na kněze se brzy stal kanovníkem v Sandoměři. Když se vracel, už jako dominikán, z Říma do vlasti, zastavil se v Praze (1222) a založil tam první dominikánský konvent při kostele sv. Petra "Na Poříčí". V Jablonném v Podještědí se setkal se sv. Zdislavou (1223) a postaral se tam a rovněž v Turnově o založení dalších řádových domů.

Po návratu do Polska založil konvent ve Vratislavi a stal se tam převorem. Podílel se na založení polské řádové provincie (do níž až do roku 1301 patřily i české země) a v letech 1232-1236 byl druhým polským provinciálem. Zemřel 15. července 1242 ve Vratislavi a tam je též pohřben. V roce 1713 byl prohlášen za blahoslaveného.

Hyacint se původně jmenoval Jacko (Jakub), jeho druhé jméno se objevuje až ve 14. století. Narodil se roku 1183 na zámku Lance nad městem Kamienem. Stal se knězem a kanovníkem v Krakově. Na cestě z Říma do vlasti ho kromě bl. Česlava doprovázeli další dva dominikáni: Němec Heřman, který zůstal jako převor v prvním zaalpském dominikánském klášteře v Korutanech, a Moravan Jindřich, který se stal převorem kláštera v Olomouci. Po návratu do Krakova tam založil klášter při kostele Nejsvětější Trojice. Později odešel zakládat nové klášterní domy v Prusku a Pomořanech (v Gdaňsku), čtyři roky strávil v Kyjevě a odtud podnikal misijní cesty do okolí. Zemřel v Krakově 15. srpna 1257 a byl pohřben v klášterním kostele. V roce 1597 byl prohlášen za svatého.

čtvrtek 20. 7. sv. Eliáš

Eliáš byl prorok, kterého Bůh povolal, aby přivedl lid k obrácení. Jméno Eliáš znamená „Můj Bůh je Hospodin“. V souznění s tímto jménem se odvíjí život tohoto proroka, cele zasvěcený tomu, aby přiměl lid k uznání Hospodina jakožto jediného Boha. Sirachovec o Eliášovi píše: „Prorok Eliáš povstal jako oheň a jeho slovo plálo jak pochodeň“ (Sir 48,1). Pomocí tohoto plamene Izrael znovu nalezl svou cestu k Bohu.

Při konání své služby se Eliáš modlí: prosí Pána - Hospodina, aby vrátil život synu vdovy, která jej hostila (srov. 1 Král 17,17-24), volá k Bohu, když je znaven a zmítán úzkostmi během svého útěku na poušť před královnou Jezabelou, která mu usiluje o život (srov. 1 Král 19,1-4), ale v plné moci se jeho přímluva ukazuje především na hoře Karmel, když před celým Izraelem prosí Hospodina, aby se zjevil a aby obrátil srdce lidu. Tento příběh podává osmnáctá kapitola první knihy Královské..."

(z Katecheze Benedikta XVI. při generální audienci 15. 6. 2011)

pátek 21.7. sv. Vavřinec z Brindisi

Narodil se 22. července 1559 v Brindisi v jižní Itálii. Jmenoval se Julius César Russo a jméno Vavřinec přijal, když ve Veroně vstoupil ke kapucínům (1575). Studijní pobyt v Padově z něho učinil muže vysoké kultury; mluvil řecky, hebrejsky a několika evropskými jazyky. Byl výborným kazatelem a vynikal apoštolskou horlivostí, úctou k Matce Boží a svátostnému Spasiteli. Na svých misijních cestách se dostal do Maďarska, Rakouska, Čech, Německa, Belgie, Švýcarska, Francie, Španělska a Portugalska.

V Praze založil první kapucínský klášter u kostela Panny Marie Andělské (1599) a podruhé tam byl pozván už jako generální představený řádu, jímž byl v letech 1602-1605. Zemřel 22. července 1619 v Lisabonu. V roce 1881 byl prohlášen za svatého a roku 1959 za učitele církve.

sobota 22. 7. sv. Marie Magdaléna

Pocházela z Magdaly na západním břehu Tiberiadského jezera. V evangeliu je uváděna jako první mezi ženami, které doprovázely Ježíše a jeho učedníky. Spolu s Pannou Marií, apoštolem Janem a dalšími ženami stála pod Ježíšovým křížem a byla při jeho pohřbu. V neděli pak časně ráno byla mezi ženami, které přišly k prázdnému hrobu, setkala se se vzkříšeným Ježíšem a měla zprávu o tom oznámit jeho učedníkům.

Od doby sv. Řehoře Velikého ztotožňovala západní liturgie Marii Magdalénu s dalšími dvěma ženami: s Marií, sestrou Lazara a Marty a s nejmenovanou hříšnicí u stolu v domě farizea; východní liturgie však tyto tři ženy důsledně rozlišuje. Památka sv. Marie Magdalény se v západní církvi slaví od 12. století a podle římského kalendáře se nově slaví jako svátek! Viz Papež povýšil památku Marie Magdalény na svátek. Je patronkou kajícníků, studentů, zajatců, svedených, zahradníků a bývá zobrazována s nádobkou s mastí, křížem, knihou, lebkou, anděly, nebo jako kajícnice v jeskyni.

(oltář z kostela sv. Máří Magdalény v Deštném v Orl. h.)

Více o Máří Magdaléně: Svatí na každý den

Marie Magdaléna
světem se kochala,
jako velká hříšnice
dlouho setrvala.

A když svět opustila,
všecky věci marné,
Krista následovala,
v chudobě, v pokoře.

Když byl ukřižovaný,
tu pod křížem stála,
s Marií, Matkou Boží,
žalostně plakala.

Nazítří brzy ráno
hledala ho v hrobě.
Vzali mi Pána mého,
naříkala sobě.

Když se jí Mistr zjevil,
chtěla ho líbati,
řekl jí: Ženo, nesmíš
mě se dotýkati.

Měla jít k apoštolům,
by jim zvěstovala
to, že mluvila s Pánem
a že ho poznala.

(hymnus z breviáře)

neděle 23. 7. svátek sv. Brigity

Narodila se 7. října 1303 ve Finstadu u Uppsaly ve Švédsku. Pocházela z rodiny spřízněné se švédským královským rodem. Už ve třinácti letech byla provdána; měla osm dětí, mezi nimi i budoucí sv. Kateřinu Švédskou. Stala se františkánskou terciářkou a po smrti manžela žila asketickým životem. Dala podnět k založení řádu, který nese její jméno. Ve svých spisech vyprávěla o svých mystických zážitcích a viděních; cisterciáci v klášteře Alvastra je překládali ze švédštiny do latiny a Tomáš ze Štítného z nich pořídil výběr v českém překladu (1391-1400). V roce 1349 odešla do Říma, kde se setkala (1368) s císařem Karlem IV. a papežem Urbanem V.; snažila se přemluvit papeže, aby se přestěhoval z Avignonu do Říma. Zemřela 23. července 1373 v Římě a její tělo bylo převezeno do švédské Vadsteny a tam pohřbeno. Za svatou byla prohlášena v roce 1391.