Více světců pro každý den včetně liturgických textů
najdete na
www.katolik.cz nebo na www.liturgie.cz

pondělí 31. 7. sv. Ignác z Loyoly

Narodil se roku 1491 na zámku Loyole v baskické oblasti severního Španělska. Jmenoval se Inigo, ale z úcty k sv. Ignáci Antiochijskému přijal jeho jméno. Když jako voják utrpěl těžké zranění, došlo u něho k hluboké vnitřní proměně (1521). Při pouti na Montserrat a dlouhé odloučenosti v Manrese došel k rozhodnutí věnovat se činnému apoštolátu.

Po návratu z pouti do Svaté země (1523) studoval filosofii a teologii v Barceloně, Alkale, Salamance a v Paříži, kde se na Montmartru (15. srpna 1534) spolu se šesti přáteli rozhodl zachovávat obvyklé tři řeholní sliby a buď hlásat evangelium nevěřícím ve Svaté zemi, nebo, nebude-li to možné, dát se zcela do služeb papeže. V roce 1537 byl v Benátkách vysvěcen na kněze a po papežském schválení Tovaryšstva Ježíšova (1540) se stal prvním generálním představeným této řeholní společnosti. Jeho dílo "Duchovní cvičení" ukazuje cestu těm, kdo chtějí žít a pracovat k větší slávě Boží. Zemřel 31. července 1556 a v roce 1622 byl prohlášen za svatého.


středa 2. 8. Panna Maria Andělská (Porciunkule)

- připomínka a ve františkánském řádu slavnost

Panna Marie Andělská

Jménem „Porciunkule“ (z latinského portiuncula – malý podíl, malý pozemek) je označována kaple Panny Marie Andělské čtyři kilometry od Assisi v Umbrii ve střední Itálii. Kaple se proslavila tím, že ji vlastníma rukama opravil a pro svou úctu k Matce Boží se o ní staral sv. František, který se zde po návratu z Říma se svými bratry usadil a založil spolu se sv. Klárou 2. františkánský řád. V blízkosti této kaple také 3. října 1226 zemřel. Svůj plný název kaple převzala podle chrámu Panny Marie Andělské, který nad kaplí nechal v roce 1569 vybudovat papež Pius V. V Praze byl vysvěcen kapucínský kostel Panny Marie Andělské v roce 1602.

Podle tradice obdržel sv. František od papeže Honoria III. pro tento kostelík privilegium plnomocných odpustků, které pak následující papežové potvrdili a rozšířili i na další kostely.

Dnes 2. srpna je tedy možné ve farních a katedrálních kostelech získat úplné odpustky tzv.  "Porciunkule". K získání odpustků je předepsaná návštěva kostela spojená s Modlitbou Páně (Otče náš) a Vyznáním víry (Věřím v Boha). Kromě toho je třeba splnit tři podmínky: sv. zpověď, sv. přijímání a modlitbu na úmysl Svatého otce (např. Otče náš, Zdrávas a Sláva). Tyto odpustky je možné získat i ve františkánských kostelech.

Zdroj: www.kapucini.cz


pátek 4.8. sv. Jan Maria Vianney

Narodil se 8. května 1786 v obci Dardilly u Lyonu. Vyrůstal v době francouzské revoluce, s náboženskými pravdami se mohl seznamovat pouze v rodině nebo neveřejným způsobem, číst a psát se začal učit až v 17 letech. Pod vedením faráře z blízké farnosti Ecully se připravoval na kněžství a po vysvěcení v grenobelském semináři (1815) u něho začal působit jako kaplan. V roce 1818 mu byla svěřena zanedbaná venkovská farnost v Arsu; jeho upřímná zbožnost a horlivá láska k duším ji dokázaly proměnit v ohnisko náboženského života. Nebyl teologem ani řečníkem, většinu času strávil ve zpovědnici a před svatostánkem. Ročně přicházelo za ním do Arsu až sto tisíc lidí. Toužil po řeholním životě, ale z poslušnosti zůstal ve své farnosti až do smrti (4. srpna 1859). V roce 1925 byl prohlášen za svatého a 1929 za patrona kněží v duchovní správě.
(zdroj: www.liturgie.cz)

Jan Maria Vianney

"Myslete na to, děti moje, že poklad křesťana není na zemi, ale v nebi. Naše myšlení má tedy směřovat tam, kde je náš poklad. Člověk má krásný úkol a poslání: modlit se a milovat. Modlete se tedy a milujte, v tom spočívá štěstí člověka na zemi...
Děti moje, vaše srdce je sice malé, ale modlitba ho rozšiřuje a činí ho schopným milovat Boha."
(více v katechezi faráře arského o modlitbě z breviáře)

zdroj ilustrace: communio.stblogs.org


sobota 5.8. posvěcení římské baziliky Panny Marie

Bazilika Santa Maria Maggiore v Římě je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších mariánských kostelů na Západě. Dřívější název "Panny Marie Sněžné" má původ v legendárním vyprávění, že místo, kde měl být kostel postaven, se v srpnu pokrylo sněhem.

Legenda vypráví:
Ve 4. stol. žili v Římě manželé, bohatí patriciové, kteří však nemohli mít děti. V noci ze 4. na 5. srpna měli sen, ve kterém jim Panna Maria uložila, aby se následujícího dne vypravili na jeden z římských pahorků Eskvilín. Tam, kde najdou čerstvě napadaný sníh, mají vybudovat chrám. Stejný sen se zdál i papeži Liberiovi. Následujícího dne se setkali na vrcholku Eskvilínu a ve sněhu papež Liberius nakreslil půdorys nového chrámu, který potom nazval Chrámem Panny Marie Sněžné.
(Zdroj: www.vira.cz)

Na pouť k Panně Marii Sněžné nemusíme až do Říma. Jí zasvěcený chrám můžeme navštívit i např. v Olomouci, v Rokycanech nebo v Praze na Jungmannově náměstí.
více dalších informací

Foto hlavního oltáře kostela P. Marie Sněžné v Praze


neděle 6.8. Svátek Proměnění Páně

Zprávu o proměnění Páně připomíná v liturgii evangelium druhé neděle postní (Mt 17,1-9; Mk 9,2-10; Lk 9,28-36). Čtvrtá zpráva je obsažena v 2. listu sv. Petra (1,10-21). Jako všeobecně závazný byl svátek zaveden v roce 1457 po odražení tureckých vojsk u Bělehradu. Dnešní den je pravděpodobně výročním dnem posvěcení baziliky na hoře Tábor, která je od 3. století ztotožňována s horou, o níž se mluví v evangeliích.

"Toto tajemství zjevil Ježíš svým učedníkům na hoře Tábor. V době svého pozemského pobytu mezi nimi sice často hovoříval o Božím království a o svém druhém příchodu ve slávě, ale protože asi nebyli dostatečně přesvědčeni o tom, co jim o Božím království hlásal, chtěl, aby jejich srdce bylo nejhlubším přesvědčením naprosto proniknuto, a tak aby na základě přítomného zážitku vytušili budoucnost, dal jim na hoře Tábor zakusit Boží zjevení jako předznamenání a obraz nebeského království. Jako by jim přímo řekl: „Aby ve vás dlouhé čekání nevyvolávalo nevíru, již nyní, v této přítomné chvíli slyšte: Amen, pravím vám: Někteří z těch, kdo tady stojí, neokusí smrt, dokud neuvidí Syna člověka, jak přichází ve slávě svého Otce.“

A evangelista na doklad toho, že Kristus skutečně může všechno, co chce, hned potom připojuje: Po šesti dnech vzal Ježíš Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako sníh. A hle, ukázal se Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.

To jsou divy dnešní slavnosti, to je i pro nás určené spasitelné tajemství, které se teď naplnilo na hoře Tábor: svolává nás sem jak smrt, tak oslavení Kristovo. Nuže, abychom mohli uprostřed učedníků, které Bůh naplnil svatým Duchem, spolu s vyvolenými proniknout do hlubin tohoto neslýchaného a posvátného tajemství, naslouchejme svatému Božímu hlasu, jenž nás neustále z výšin hory svolává..."
(z kázání biskupa Anastázia Sinajského z breviáře)

http://www.ikony.estranky.cz

Bože, tys při slavném proměnění svého Syna v přítomnosti Mojžíše a Eliáše upevnil víru apoštolů a ukázals, co nás čeká, až bude dovršeno naše přijetí za tvé děti; pomáhej nám, ať tvého Syna posloucháme a následujeme ho, abychom jako jeho spoludědici měli účast na jeho slávě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
(závěrečná modlitba z breviáře)