Více světců pro každý den včetně liturgických textů
najdete na www.katolik.cz nebo na www.liturgie.cz
pondělí 28.8. Památka sv. Augustina, biskupa a učitele církve
Narodil se roku 354 v Tagaste v Numidii (dnešní Souk Ahras v severovýchodním Alžírsku). Vynikal neobyčejným nadáním a hloubkou ducha, v mládí však očekával světlo od filosofie, stal se stoupencem manicheismu a podléhal nespoutané smyslnosti. Jako učitel řečnictví v Miláně se dal pokřtít (387) spolu se svým nemanželským synem Adeodatem a přítelem Alypiem (pozdějším biskupem v Tagaste).
Po návratu do Tagaste vybudoval se svými přáteli jakýsi druh řeholní obce (388-391), Přijal v městě Hippo (dnešní Annaba) kněžské svěcení (391) a stal se tam biskupem (395). Své biskupské sídlo proměnil v klášter s "augustiniánskou" řeholí; ideálem tohoto způsobu života se stala apoštolská činnost a vše bylo podřízeno požadavkům pastorační služby. Zemřel 28. srpna 430 v Hippo. Zůstalo po něm 113 spisů, mezi nimi některé pozoruhodně objemné, 218 dopisů a více než 500 dochovaných kázání. Jeho ostatky byly přeneseny nejprve na Sardinii a později (v 8. století) do katedrály v severoitalské Pavii.
Obrácení sv. Augustina na základě modliteb jeho matky sv. Moniky ztvárněné na setkání animátorů v Třešti:
úterý 29. 8. Památka Umučení sv. Jana Křtitele
O umučení Předchůdce Páně podává zprávu evangelium Matoušovo (14,3-12) a Markovo (6,17-29):
"Herodes totiž dal Jana zatknout, spoutat a zavřít do vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože si ji vzal za ženu. Jan říkal Herodovi: "Není dovoleno, abys měl za ženu manželku svého bratra!" Herodias proto na něj zanevřela a nejraději by ho připravila o život, ale nemohla. Herodes totiž měl před Janem strach. Znal ho jako spravedlivého a svatého člověka a chránil ho. Když ho slyšel, byl celý nesvůj, přesto však si ho rád poslechl.
Naskytla se vhodná chvíle, když Herodes na své narozeniny vystrojil hostinu svým hodnostářům, důstojníkům a významným lidem z Galileje. Vstoupila tam i dcera té Herodiady a tančila. Herodovi i hostům se tak zalíbila, že král řekl dívce: "Požádej mě, oč chceš, a dám ti to!" A pod přísahou jí mnoho slíbil: "O cokoli požádáš, dám ti to, i kdyby to byla polovina mého království!" Ona vyšla ven a zeptala se matky: "Co bych si měla žádat?" Ta odpověděla: "Hlavu Jana Křtitele." Hned se tedy rychle vrátila ke králi a žádala si: "Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele."
Král se zarmoutil, ale pro přísahu a kvůli hostům ji nechtěl odmítnout. Hned tedy poslal král kata s rozkazem, aby přinesl jeho hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení, přinesl jeho hlavu na míse a dal ji dívce a dívka ji dala své matce. Když o tom uslyšeli Janovi učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pochovali ho do hrobu."
Pevnost Macheraus, soukromý fotoarchiv
Josephus Flavius píše, že se to stalo v tvrzi Machaerus, kde měl Herodes Antipas královský palác. Podle staré tradice přenesli Janovi učedníci jeho mrtvé tělo do samařského města Sebaste a uložili ho na místě, kde byla v 1. polovině 4. století zbudována bazilika. Zdá se, že památka Předchůdce Páně, slavená v Jeruzalémě už v 5. století kromě slavnosti Narození také dnešního dne, byla výročím posvěcení této baziliky. Během 6. a 7. století se rozšířilo slavení této památky na Východě i na Západě s názvem Umučení nebo Stětí sv. Jana Křtitele.
čtvrtek 31. 8. sv. Rajmund
Svatý Rajmund se narodil roku 1204 v katalánské Portelle. Protože přišel na svět císařským řezem, dostal přezdívku Nonnatus – nenarozený. Proto je také vzýván jako patron těhotných žen, rodiček a novorozeňat. V té době ještě byla část Španělska pod maurskou nadvládou, která měla oporu v severní Africe. Pochopitelně také kvetl obchod s otroky, především válečnými zajatci nebo lidmi unesenými při nájezdech. Na Pyrenejském poloostrově se etabloval řád mercedářů, který se soustředil na vykupování křesťanských otroků z maurského zajetí. Do tohoto řádu vstoupil roku 1224 i svatý Rajmund, který byl dva roky předtím vysvěcen na kněze. Později se stal i hlavním představeným řádu.
Jeho hlavní poslání mu neustále leželo na srdci. Leželo mu na srdci do té míry, že když došly řádu finanční prostředky, nabídl se sám jako výkupné za jiné otroky. Skutečně žil v severní Africe v maurském otroctví nějaký čas. I zde působil jako kněz mezi svými spoluvězni, proto se jej otrokáři pokoušeli násilím umlčet. Než se jim to podařilo, shromáždil naštěstí Rajmundův řád dostatek prostředků k tomu, aby svého představeného vykoupil z otroctví. Stalo se to roku 1239. Téhož roku jej papež jmenoval kardinálem Rajmund se vydal do Říma, aby obdržel svou novou hodnost, ale 31. srpna 1240 v Cardoně nedaleko Barcelony onemocněl a horečce podlehl. Roku 1681 bylo slavení jeho svátku rozšířeno na celou církev.
pátek 1. 9. sv. Jiljí
Svatý Jiljí (latinsky Aegidius) se narodil přibližně roku 640. Podle některých pramenů pocházel z Athén, čemuž by nasvědčovalo i jeho jméno, které má řecký původ. Odešel do Říma a odsud pak do jižní Francie – do Provensálska. Zde se usadil nedaleko Nîmes a žil jako poustevník. Legenda praví, že se živil mlékem ochočené laně. Tu jednou na lovu zranil mocný šlechtic – snad to byl Karel Martel, majordom franského království – a jako odškodné slíbil poustevníkovi Jiljímu, že mu nechá v blízkosti jeho domova vybudovat klášter.
Jako opat byl svatý Jiljí velice ceněným rádcem, obraceli se na něj králové i papežové. Když roku 725 zemřel, byl pohřben ve svém klášteře, který pak přijal jeho jméno – Saint-Gilles, které pak přijalo i město, jež kolem kláštera později vyrostlo. Tento klášter byl důležitou zastávkou na pouti ke hrobu svatého Jakuba v Santiagu de Compostella; poutníci se zde shromažďovali k modlitbám za šťastný návrat.
sobota 2. 9. sv. Justus
Svatý Justus byl biskupem v Lyonu na přelomu 4. a 5. století. Svým životem dělal čest svému jménu – Iustus znamená latinsky „spravedlivý“. Jednoho dne však byl jeho smysl pro spravedlnost těžce zasažen – jakýsi duševně nemocný člověk se na ulici porval a několik lidí poranil. Když jej rozzuřený dav chtěl zlynčovat, utekl do katedrály. Svatý Justus byl žádán, aby provinilce vydal. On však prohlásil, že tak udělá, až mu všichni lidé slíbí, že dotyčnému neublíží. Všichni lidé to slíbili, a Justus jim toho nešťastníka vydal. Jakmile však onen člověk vyšel z katedrály, dav jej na ulici ubil. Tato událost se svatého Justa hluboce dotkla. Kladl si ji za vinu – jednak že nedokázal uchránit život člověka, který od něj očekával zastání, jednak proto, že lidé z jeho města a diecéze si z jeho učení nevzali ani to, že mají dodržet dané slovo a nesmějí sáhnout druhému na život. Rezignoval na svůj úřad a zbytek života strávil jako poustevník. Zemřel kolem roku 430.
»Neboť ten spravedlivý člověk, který mezi nimi bydlel, musel vidět a slyšet, jaké špatnosti páchali, a to mučilo den ze dne jeho spravedlivou duši. Tak Pán dovede zbožné lidi ze zkoušky vysvobozovat, ale špatné nechává, aby byli potrestáni v den soudu.«
(2 Pt 2,8–9)
neděle 3. 9. sv. Řehoř Veliký
Narodil se kolem roku 540 v Římě, pocházel z římské patricijské rodiny a stal se městským prefektem (572-573). Po smrti svého otce založil v rodném domě klášter sv. Ondřeje a na rodinných usedlostech na Sicílii dalších šest klášterů, vzdal se svého úřadu a stal se benediktinským mnichem. Byl vysvěcen na jáhna, později působil jako papežský legát u císařského dvora v Konstantinopoli (579-585) a po návratu do Říma jako papežův blízký poradce.
Byl zvolen za papeže (590) v době, kdy v Itálii řádil mor a hlad jako následek langobardských nájezdů a válek, a na dějinném přelomu mezi starověkem a středověkem všeobecně poklesla kázeň. Jeho dopisy (zachovalo se jich 848) ukazují, že nic z toho, co se dělo v životě křesťanstva, mu nebylo lhostejné. Usiloval o obnovu křesťanského života a liturgie; mimořádnou péči věnoval duchovenstvu; poslal 40 věrozvěstů do Anglie a obracel se s hlásáním evangelia k mladým germánským národům; ariánské Langobardy přivedl do katolické církve. Při napravování nepořádků postupoval důsledně, a přitom taktně a mírně. Když konstantinopolský patriarcha začal užívat titulu „ekumenický (tj. všeobecný) patriarcha“, viděl v tom nedůstojné vyvyšování se nad ostatní patriarchy a reagoval na to tím, že sám začal užívat titulu „služebník služebníků Božích“. Jeho bohatá literární činnost tvoří přechod od teologie patristické k počátkům teologie scholastické. Zemřel 12. III. 604. Dnešní den je výročím jeho vysvěcení na biskupa.
Zdroj uvedených životopisů: www.liturgie.cz
Zdroj ilustrací:
Komentáře
Super, že je moznost si pustit i video... Díky!!!! Fakt uzasny!!! Jsem nadseny a dekuji!!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.