Liturgie týdne

  Více světců pro každý den včetně liturgických textů
najdete na www.katolik.cz nebo na www.liturgie.cz

pondělí 2. 10. Památka sv. andělů strážných

Úcta k andělům strážným vyplývá z obecné nauky církve opírající se o mnohé biblické texty (z novozákonních především Mt 18,10 a Sk 12,15), že každý věřící má svého anděla strážného. Mnozí z církevních Otců jsou toho názoru, že svého anděla strážného má každý člověk, i nevěřící; podobně i jednotlivé národy, obce a společenství. Úcta jim prokazovaná od křesťanů je starší než úcta k svatým. Svátek archandělů (29. 9.) byl zpočátku zároveň společným svátkem všech andělů. Samostatná liturgická oslava andělů strážných začíná v 15. a 16. století. V rakouských zemích se dnešní památka slavila až do roku 1913 na první zářijovou neděli.

31 března 1889 ve Vilniusu byla založena knězem Wincentem Kluczyńským, pozdějším arcibiskupem v Mohilevu (spolu s M. Bronisławou Stankowiczovou) Kongregace Sester od Andělů.
Cílem kongregace je pomoc kněžím v práci s šířením a prohlubováním víry a křesťanského života v Božím lidu, obzvláště tam, kde obvyklá služba kněží je ztížena. Aby se sestry lidem více přiblížily v apoštolské práci, nenosí jednotný řeholní oděv.

Modlitba ke sv. andělům strážným v článku: Anděle Boží, bojuj se mnou

středa 4. 10. sv. František z Assisi

Narodil se v roce 1182 v Assisi ve střední Itálii. Jeho křestní jméno bylo Jan. Jako syn bohatého obchodníka látkami prožil bouřlivé mládí. V roce 1206 se rozhodl žít v úplné evangelní chudobě, odešel z domova a žil jako potulný mnich. Kolem roku 1208 přijal jáhenské svěcení a když začal kázat v Assisi, přidalo se k němu několik následovníků; tak vzniklo první františkánské společenství (1209).

Se sv. Klárou založil řád klarisek (1212). Pro laiky toužící žít ve světě podle františkánských ideálů založil společenství "třetího řádu" (1221). Definitivní františkánská řehole byla schválena v roce 1223. V roce 1217-1219 poslal několik skupin bratří do různých krajin Evropy. Sám se na svých apoštolských cestách dostal až do Palestiny, Sýrie a Egypta, kde kázal před sultánem (1219-1220). V Římě se setkal se sv. Dominikem (1221). Ke všemu, co podnikal, si žádal souhlas církevních představených - jako např. když se souhlasem papeže postavil na vrchu Grecciu o vánocích 1223 první živé jesličky. Poslední léta prožíval v ústraní. Stigmata, která se v samotě na hoře Verně objevila (1224) na jeho těle, připodobnila ho ještě víc Kristu. Krátce nato složil svůj chvalozpěv všeho tvorstva. Zemřel 3. 10. 1226. Za svatého byl prohlášen už v roce 1228.

Více o životě sv. Františka z Assisi: frantiskanstvi.cz

V kapli ve Fonte Colombo, kde bratr František napsal řeholi, se dodnes nachází na zdi namalované znamení Tau, které pochází z doby sv. Františka. Tímto písmenem sv. František opatřoval své listy a jím všude pomalovával zdi cel. Pro františkánskou rodinu je tedy Tau dědictvím získaným přímo od sv. Františka. Být označen Tau znamená touhu obrátit se a chtít se připodobnit Kristu.

Více o symoblu písmene Tau (tzv. františkánském křížku)

Píseň svatého Františka - Schola od svatého Mikuláše ve Znojmě

čtvrtek 5. 10. sv. Faustýna Kowalská

Faustyna se narodila jako třetí z deseti dětí 25. srpna 1905 v polském Glogowieci, při křtu dostala jméno Helena. K prvnímu svatému přijímání přistoupila v roce 1914 a biřmována byla v roce 1923. Byla oddána modlitbě v kostele, doma i při práci na poli.

Její rodiče byli chudí rolníci. Helena proto musela pracovat u jedné bohaté rodiny jako posluhovačka, dále se však intenzivně věnovala modlitbě. Jednou v noci se probudila ze spaní a volala: „Oheň! Oheň!“ Všichni v domě se probudili, ale nikde žádný oheň nebyl. Dívka se omluvila, brzy si ale tuto událost vyložila jako znamení, aby se stala řeholnicí. Vrátila se do otcovského domu s předsevzetím, že vstoupí do kláštera. Rodiče jí to nechtěli dovolit kvůli své chudobě: nemohli jí totiž dát věno, jež se v mnoha klášteřích při vstupu žádalo. Helena je ujišťovala: „Nepotřebuji peníze. Do kláštera mě vede sám Ježíš.“ Aby si našetřila nutné prostředky, vrátila se do služby, kde byla velmi oblíbená, až 1. srpna 1925 vstoupila k varšavským Milosrdným sestrám blahoslavené Panny Marie. Při obláčce v dubnu 1926 přijala jméno Marie Faustyna. Věčné sliby složila 1. května 1933. Pobývala v mnoha klášteřích, kde pracovala většinou na zahradě a v kuchyni.

V roce 1928 onemocněla tuberkulózou, chorobu jí ale diagnostikovali až v roce 1932, poté co jí byla uložena velmi tvrdá práce. V dubnu 1938 byla hospitalizována, aby se v září téhož roku vrátila mezi spolusestry. Zemřela v krakovském klášteře 5. října 1938. Beatifikována byla 18. dubna 1993, svatořečena 30. dubna 2000.

...Faustyna dospěla až mystickému sňatku s Kristem a k tomu, že jí bylo svěřeno poselství o Božím milosrdenství. V jednom zjevení jí Ježíš řekl: „Namaluj obraz podle toho, co vidíš, s nápisem: Ježíši, důvěřuji ti. … Slibuji, že duše, která bude tento obraz uctívat, nezahyne... Obraz milosrdného Ježíše, namalovaný podle jejích pokynů, se rozšířil po celém světě.

(Převzato z www.vojtechkodet.cz)

pátek 6. 10. Památka sv. Bruna, kněze

Narodil se kolem roku 1035 v Kolíně nad Rýnem (Köln). Své studium začal v rodném městě a dokončil v Remeši (Reims) ve Francii, kde potom začal učit na katedrální škole. Po návratu do Kolína studoval teologii a kolem roku 1055 byl vysvěcen na kněze. Později jako kanovník znovu vyučoval na remešské katedrální škole a od roku 1057 převzal její vedení. Toužil však po životě v ústraní, a proto odešel se šesti přáteli do alpského horského údolí Chartreuse, asi 24 km severně od Grenoblu, a žil tam s nimi (od roku 1084) po vzoru poustevníků velmi přísným životem; trvalé mlčení přerušovali jen v neděli, o svátcích a při společné chórové modlitbě; zachovávali přísné posty; denní dobu dělili mezi modlitbu a práci. Když se stal papežem jeho bývalý žák, Urban II., povolal ho do Říma jako svého poradce (1090). Po čtyřech letech dostal dovolení založit v kalabrijských horách v La Torre (v diecézi Sequillace) další poustevnické středisko. Tam také 6. 10. 1101 zemřel. Od roku 1623 se jeho památka slaví v celé církvi. Jeho následovníci žili podle zpřísněné benediktinské řehole a po vypracování a přijetí společných stanov (1128) vznikl kartuziánský řád.

sobota 7. 10. Památka Panny Marie Růžencové

Modlitba růžence se ve své dnešní podobě šířila od 15. století především zásluhou dominikánů. Spočívá v opakování andělského pozdravení a v rozjímání o událostech z Ježíšova života a o spoluúčasti, kterou na jeho narození, utrpení a oslavení má jeho matka Panna Maria. Definitivní podobu růžence stanovil (1569) papež Pius V. Slavení dnešní liturgické památky bylo zavedeno (1577) na paměť vítězství nad Turky v námořní bitvě u Lepanta (7. 10. 1571); od roku 1573 přeloženo na první říjnovou neděli; po vítězství nad Turky u Petrovaradina (v dnešní Jugoslávii) rozšířeno pro celou církev (1716); v dnešní den se slaví od roku 1913.

neděle 8. 10. sv. Simeon

Žil v 1. století. Když uplynulo 40 dní od Ježíšova narození, měl být jako prvorozený obětován v chrámě. Josef a Maria se vydali do jeruzalémského chrámu, kde koupili dvě holoubátka, aby je obětovali za Ježíška. V té době žil v Jeruzalémě bohabojný stařec jménem Simeón, jemuž kdysi Duch svatý zvěstoval, že nezemře dřív, než spatří Mesiáše (Vykupitele). Veden Duchem Svatým přišel do chrámu právě ve chvíli, kdy se tu objevili i Maria s Josefem a děťátkem. Simeon ihned poznal v dítěti přislíbeného Vykupitele, vzal chlapce do náruče a velebil Boha:

„Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.“
Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: „On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“
(Lk 2,22–35)

Zdroj: abcsvatych.com

Životopisy svatých převzaty z www.liturgie.cz