Více světců pro každý den včetně liturgických textů
najdete na www.katolik.cz nebo na www.liturgie.cz

pondělí 23. 10. památka sv. Jana Kapistránského, kněze

Narodil se 3. 6. 1386 v horském městečku Capestranu ve střední Itálii. Po vystudování práv se stal v Perugii soudcem (1413). Vstoupil k františkánům (1416) a po vysvěcení na kněze (kolem roku 1420) byl pověřen zakládáním přísnějších františkánských klášterů. Po roce 1425 vykonal mnoho cest po Itálii, do Francie, Holandska a Svaté země; svými kázáními strhoval davy v celé střední Evropě, též v mnoha městech v Čechách a na Moravě. Jako spoluorganizátor obrany křesťanské Evropy se velmi zasloužil o vítězství nad Turky u Bělehradu (1456). Brzy nato zemřel 23. 10. 1456 v Iloku u Dunaje (v dnešní Jugoslávii). Za svatého byl prohlášen v roce 1690.

úterý 24. 10. památka sv. Antonína Marie Klareta, biskupa

Narodil se 23. 12. 1807 v Sallentu nedaleko Barcelony ve Španělsku jako pátý z deseti dětí. Po vysvěcení na kněze (1835) působil jako farář a jako apoštolský misionář v rodné Katalánii a krátký čas také na Kanárských ostrovech. Založil společnost pro vydávání náboženských knih (1847); sám jich také mnoho napsal. V roce 1849 založil misionářskou kongregaci klaretinů.

Od roku 1850 byl arcibiskupem v Santiagu na Kubě, kde předtím 14 let neměli biskupa. Začal pořádat exercicie pro kněze, pastorační vizitace a lidové misie. Založil ženský vzdělávací institut klaretinek (1855). Organizoval charitativní a sociální činnost; ve všech farnostech řídil lidové spořitelny (1854) a učil zemědělce hospodařit tak, aby byli soběstační. Vzbudil tím nenávist majitelů černých otroků; viděli v něm revolucionáře, několikrát na něj spáchali atentát a nakonec dosáhli toho, že se musel vrátit do Španělska (1857). Stal se zpovědníkem královny a doprovázel ji do vyhnanství ve Francii (1868). Účastnil se I. vatikánského sněmu (1869-1870), tam onemocněl a po návratu zemřel 24. 10. 1870 v cisterciáckém opatství ve Fontfroide v jižní Francii. Za svatého byl prohlášen v roce 1950.

sobota 28. 10. svátek sv. Šimona a Judy, apoštolů

Šimon, zvaný Horlivec nebo Kananejský je jedním z dvanácti apoštolů; první označení je z řeckého "zelotes" a druhé z aramejského "quan'an", obě mají stejný význam a bývali tak označováni příslušníci bojovné nacionalistické skupiny zelótů, kteří chtěli uspíšit Boží vládu na zemi odbojem proti římské nadvládě. Je proto pravděpodobné, že patřil mezi ně, dříve než se stal Ježíšovým učedníkem. Další biblické zprávy o něm nemáme.

Juda, který se v seznamech apoštolů objevuje jako Juda Jakubův nebo Tadeáš, byl podle starobylé tradice považován za bratra apoštola Jakuba Mladšího a za autora jednoho z listů zařazených mezi knihy Nového zákona; někteří současní badatelé však jsou toho názoru, že je to málo pravděpodobné, a poukazují na to, že autor tohoto listu budí dojem, jako by se sám nepočítal mezi apoštoly (Jud 17). Mezi apoštoly bývá znázorňován na nejskromnějším místě, ani v evangeliu se o něm téměř nemluví, známá je jen jeho otázka, se kterou se obrátil na Pána Ježíše při poslední večeři: "Pane, jak to, že se chceš zjevit nám,a světu ne?" Což mu vyneslo krásný slib: "Miluje-li mě kdo, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat, a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek." U nás je zvláště uctíván v kostele Sv. Josefa na náměstí Republiky v Praze. 


Oba položili život pravděpodobně v Persii. Jejich ostatky jsou dnes uloženy ve svatopetrské bazilice ve Vatikáně (pod dnešním oltářem sv. Josefa). Východní křesťané slaví jejich svátek odděleně (10. 5. a 19.6.).

neděle 29. 10. památka bl. Marie Restituty Kafkové

Bl. Marie Restituta (občanským jménem Helena Kafková) se narodila jako šestá ze sedmi dětí 1. května 1894 v Brně-Husovicích. Po dvou letech se však celá rodina natrvalo usídlila ve Vídni, kde Helena odmalička vyrůstala a později studovala. Láska k člověku ji přivedla k ošetřování nemocných a k řeholnímu životu, jak jej poznala u sester III. řádu sv. Františka. Od roku 1919 pracovala jako sestra na operačním sále v nemocnici v Modlingu, kde byla oblíbena nejen pro svou obětavou pomoc, ale také jako pomocnice v těžkostech i moudrá rádkyně.

V prosinci roku 1941 se podařilo jednomu z lékařů získat kopírovací papír s posměšnou a varovnou básničkou proti nacistickému režimu, z níž sestra Restituta údajně pořizovala kopie. Po jeho udání zatklo řeholnici v roce 1942 gestapo přímo na operačním sále a byla obviněna z velezrady. Po třináctiměsíční vazbě, v níž pět měsíců strávila v cele smrti, byla přes mnohé žádosti o milost 30. března 1943 ve Vídni sťata.

V listopadu 1988 zahájila katolická církev proces jejího blahořečení, který byl završen 21. června 1998, kdy Marii Restitutu prohlásil ve Vídni Svatý otec Jan Pavel II. za blahořečenou. V jejím rodišti, brněnské čtvrti Husovice, byla na její rodný dům na Dukelské ulici č. 27 umístěna pamětní deska od akademického malíře Jiřího Šindlera a na návrh brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho, který odsouhlasila Rada města Brna v roce 1999, byl po zdejší rodačce pojmenován nedaleký park.
Více ze života bl. Restituty

Zdroj životopisů světců: www.liturgie.cz