Více světců pro každý den včetně liturgických textů
najdete na www.katolik.cz nebo na www.liturgie.cz

úterý 21. 11. Památka Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě

Slavení dnešní památky má svůj původ na Východě, původně to byla připomínka výročí posvěcení mariánské baziliky v Jeruzalémě, postavené v roce 543 poblíž Jeruzalémského chrámu. Bazilika byla sice v dalších stoletích zbořena, ale křesťané na Východě slavili tento den dále. Společně s nimi si dnes připomínáme osobní zasvěcení Panny Marie, jímž se zcela odevzdala Bohu do služeb díla spásy a stala se tak vzorem Bohu zasvěceného života.

Zároveň ji uctíváme jako živý Boží chrám. jímž byla už od okamžiku svého početí. Apokryfní Jakubovo protoevangelium vypráví, že rodiče přinesli Pannu Marii do Jeruzalémského chrámu a "obětovali" ji Bohu; podle této nezaručené zprávy se tomuto svátku říkalo také Obětování Panny Marie.

středa 22. 11 Památka sv. Cecílie, panny a mučednice

Patří mezi prvokřesťanské římské mučedníky, ale jinak o ní nevíme nic určitého. Žila snad ve 3. století. V římské čtvrti Trastevere byla postavena bazilika, která nese její jméno; tam byly také v roce 821 přeneseny její ostatky z Kalistových katakomb. Nejstarší doložená zpráva o její úctě je z roku 545; tehdy v této bazilice zajali papeže Vigilia, když tam ve výroční den její smrti (22. 11.) slavili bohoslužby. Úcta k ní se velmi rozšířila a její jméno bylo zařazeno do seznamu světců v mešním římském kánonu.

Je patronkou všech hudebníků a zpěváků. Všechna různá vyjádření o její mučednické smrti mají totiž jako společného jmenovatele radost srdce z toho, že patří Pánu a v radosti bývá zpěv velmi přirozený i když jde o stav v nitru.

 "Drazí chlapci, zemřít to neznamená ztratit své mládí, nýbrž proměnit je na lepší: je to jako dát bahno a dostat za to zlato, opustit ubohou chatrč a vstoupit do nádherného příbytku. Můj Pán dává stokrát víc než se mu dá."
(sv. Cecílie)

Více o životě sv. Cecílie v článku: Sv. Cecilie oroduj za nás

Vyslyš, Bože, naše prosby a na přímluvu svaté Cecílie nás naplň radostí, abychom Ti z celého srdce zpívali chvály. Prosíme o to Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba z breviáře)

čtvrtek 23. 11. Sv. Klement I., papež a mučedník

Byl třetím nástupcem sv. Petra na papežském stolci v Římě na sklonku 1. století - tedy v době, kdy ještě žil apoštol Jan. Sv. Irenej o něm píše (kolem roku 185), že ještě viděl a na vlastní uši slyšel apoštoly. Origenes, Eusebius a sv. Jeroným ho ztotožňují s Klementem, o němž sv. Pavel píše jako o svém spolupracovníku (Flp 4,3). Když dostal zprávu o tom, že v korintské obci někteří mladí křesťané odmítli starší kněze, poslal do Korintu dopis, v němž vybízí k svornosti, pokoji a pořádku a zároveň zdůrazňuje, že biskupové, kněží a jáhnové mají pravomoc od apoštolů a jejich právoplatných nástupců. Tento list je také jedním z nejstarších dokladů obsahu starokřesťanských přímluv. Zemřel ve vyhnanství u Černého moře. Sv. Cyril a Metoděj nalezli během svého působení na Krymu jeho ostatky, vzali je s sebou do Konstantinopole, potom na Moravu a v roce 867 je přinesli do Říma, kde je uložili do starobylé baziliky nesoucí jeho jméno. Z vděčnosti za záchranu před morovou nákazou v kraji byl v roce 1714 sv. Klement prohlášen hlavním patronem královéhradecké diecéze. Kaple sv. Klimenta se nachází na Velkém náměstí pod Bílou věží vedle katedrály.

oltář sv. Klementa, patrona královéhradecké diecéze

pátek 24. 11. Památka sv. Ondřeje Dung-Laca, kněze, a druhů

První křesťanští misionáři přišli na území dnešního Vietnamu v 2. polovině 16. století. Křesťanské společenství, které tam založili, bylo v následujících třech stoletích (jen s několika krátkými obdobími klidu) vystaveno krutému pronásledování, které vyvrcholilo v letech 1843-1883. Mnoho vietnamských křesťanů zemřelo tehdy mučednickou smrtí, nejvíce v 18. a 19. století. Z těch, kteří byli během 1. poloviny 20. století prohlášeni za blahoslavené, 117 prohlásil 19. 6. 1988 papež Jan Pavel II. za svaté: 96 Vietnamců, 11 španělských misionářů z řádu sv. Dominika a 10 členů francouzské misijní společnosti z Paříže; 8 biskupů, 50 kněží a 59 laiků.

sobota 25. 11. Památka sv. Kateřiny Alexandrijské

Svatá Kateřina z Alexandrie, panna a mučednice z přelomu 3. a 4. stol., byla a je velice populární světicí. Proto se kolem ní nakupily vrstvy legend a fantastických příběhů do té míry, že již bylo lze jen stěží rozlišit skutečnost od smyšlenek. Proto se svého času také pochybovalo o její historické existenci.

Tradice se shodují v tom, že Kateřina byla velice vzdělaná a inteligentní žena, kterou se pokoušeli nejrůznější filosofové přesvědčit o nerozumnosti křesťanství a přimět k odpadu od víry.

Neuspěli; naopak se Kateřině podařilo přesvědčit mnohé své odpůrce o tom, že křesťanství je pravdivé náboženství. A kde končí argumenty, přichází násilí – Kateřina byla mučena a popravena. Legendy praví, že její tělo odnesli andělé na horu Sinaj, kde dodnes stojí klášter nesoucí její jméno.

Zdroj ilustrace: Michelangelo_Caravaggio_060

neděle 26. 11. Slavnost Krista Krále

Slavnost Ježíše Krista Krále zavedl papež Pius XI v roce 1925 a slavila se poslední neděli v říjnu, před Slavností Všech Svatých. Dnes ji slavíme posledni neděli liturgického roku na znamení, že Ježíš Kristus jako Pán dějin je vrcholem lidské historie a ve světovém dění má poslední slovo.

"Pilát se ho zeptal: „Ty jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ano, já jsem král! Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“
(Jan 18,37)