Více světců pro každý den včetně liturgických textů
najdete na
www.katolik.cz nebo na www.liturgie.cz

pondělí 4. 12. sv. Barbora

Žila ke konci 3. století v Nikomedii (v dnešním Turecku). Byla dcerou zámožného Dioskura. Byla velmi krásná, učená a bystrého rozumu. Nejbohatší a nejhezčí mladíci z města se o ni ucházeli, ale ona cítila, že musí být ještě něco jiného a všechny je odmítala. Chodila mezi skupinku křesťanů, kteří se schovávali před císařským pronásledováním, a v dlouhých rozhovorech se snažila pochopit jejich víru, až dospěla k poznání, že našla to, co hledala. Její otec byl fanatický nepřítel křesťanů a snažil se bránit dceři ve styku s křesťany. Dal proto postavit u domu věž a do ní chtěl Barboru zavřít.

Během stavby na krátký čas odjel a Barbora mezitím přikázala dělníkům, aby místo dvou oken udělali tři. Po návratu se rozlícený Dioskuros ptal dcery, co to má znamenat, a ona mu odpověděla, že je to symbol Trojice a že se nechala pokřtít. Když ji chtěl otec zbít, otevřela se prý země a ukryla dívku v trhlině.

Později odvlekl Barboru k místodržícímu, který ji dal zbičovat. V noci se jí zjevil Kristus a zahojil její rány. Dalšího dne dal místodržitel Barboru bít kyji, pálit pochodněmi a uříznout jí prsa. Takto znetvořenou ji chtěl hnát ulicemi. Objevil se však anděl z nebe a zakryl její krvácející tělo bílým oděvem. Když bylo vidět, že mučením ničeho nedosáhnou, byl vydán rozkaz usmrtit Barboru mečem. Tento čin vykonal Barbořin otec Dioskuros vlastní rukou. Sotva odložil vražedný nástroj, byl sám zabit bleskem. Stalo se to roku 306, kdy vládl císař Galerius Valerius Maximin, jeden z nejkrutějších pronásledovatelů křesťanů. Je patronkou především horníků a věží.


středa 6. 12.  sv. Mikuláš

Byl biskupem v Myře v maloasijské Lykii (na dnešním území Turecka). Už za svého života byl velmi oblíbený mezi lidmi, proslul štědrostí k potřebným, jako obránce víry před pohanstvím a zachránce nespravedlivě obviněných. Zemřel kolem poloviny 4. století. Jeho úcta se rychle rozšíříla po celé východní oblasti a od 10. století i na Západě.  V roce 1082 byly jeho ostatky přeneseny do italského města Bari.

Oslava tohoto svátku je spojena s rozdáváním dárků dětem (obvykle v předvečer nebo přes noc na 5. prosince).

V českobudějovické diecézi se tento den slaví jako svátek.


čtvrtek 7. 12. sv. Ambrož, biskup a učitel církve

Narodil se kolem roku 339 v Trevíru jako syn římského vysokého správního úředníka. Sám také v Římě vystudoval řečnictví a práva. Svou veřejnou činnost začal v Sirmiu (Sremska Mitrovica v dnešním Srbsku). Když působil v Miláně, byl tam zvolen za biskupa a 7. XII. 374 přijal biskupské svěcení. Svědomitě doplňoval své znalosti a brzy se proslavil jako pastýř a učitel svěřeného lidu. Stavěl se proti zneužívání císařské moci a hájil čistotu učení víry proti ariánům. Jeden ze svých dopisů poslal i na naše území markomanské královně Fritigile (PL 14, 36). Podporoval zpěv lidu při slavení liturgie a sám podle východního vzoru skládal hymny. Zemřel na Bílou sobotu 4. IV. 397.


pátek 8. 12. Slavnost Panny Marie,
počaté bez poskvrny prvotního hříchu

Svátek vyjadřuje, že Panna Maria byla uchráněna dědičného hříchu, aby se mohla stát matkou Krista, křesťané tuto skutečnost věřili od prvokřesťanských dob, tento svátek se slavil na křesťanském Východě už v 6. století pod názvem Početí sv. Anny (9.12.), na Západě od 9. století (Sicílie, Neapol, Řím, Normandie, Anglie), sv. Anselm z Canterbury zavedl tento svátek ve své diecézi, v r. 1140 byl slaven v Lyonu.

V Čechách se slavil za Karla IV., arcibiskup Arnošt z Pardubic napsal vlastní vyznání, kde píše, že Panna Maria byla posvěcena už před svým narozením, 8.12.1476 dovolil tento svátek v celé církvi 213. papež Sixtus IV. (*1414, 1471–1484, v letech 1475 – 83 dal ve Vatikánu postavit kapli zasvěcenou Neposkvrněné Panně Marii – Sixtinská kaple, kde se koná konkláve = volba papeže). 226. papež sv. Pius V. vyhlásil zasvěcený svátek závazným pro církev v r. 1568. Tuto skutečnost prohlásil 8.12.1854 jako dogma 256. papež bl. Pius IX.

Novéna před Slavností Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu


sobota 9. 12. Sv. Jana Didaka Cuauhtlatoatzina

Jan Didak Cuauhtlatoatzin - pocházel z domorodého indiánského kmene nedaleko Mexika. Podle historických zpráv bylo před příchodem Španělů (1519) v Mexiku, které mělo tehdy asi 8 milionů obyvatel, každý rok 20 tisíc z nich obětováno pohanským bohům. Vymýtit se to začalo dařit až františkánům, kteří zde přišli r. 1524 a o dva roky později dominikánům. Roku 1531 se Janu Didakovi zjevila Panna Maria. Zjevení Panny Marie se stalo, když cestou ze svého rodiště, zvaného Cuauhtitlan, na ranní bohoslužby do Tlatilolco došel Jan Didak k návrší zvaném Tepeyac.

Oznámila mu, že jako milující Matka místních obyvatel i všech, kdo se k ní utíkají o pomoc a přímluvu, bude na tomto místě těšit jejich zármutek a přinášet útěchu těm, kdo ji sem budou přicházet s důvěrou prosit. Písemná zpráva o této události je uchována v arcidiecézním archivu v Mexiku. Tamní křesťané ji od té doby uctívají jako Pannu Marii Guadalupskou; byla prohlášena za patronku Mexika a hlavní patronku celé Latinské Ameriky. Na místě zjevení byla postavena malá kaple, později byla nahrazena stavbou dnešní baziliky.


2. adventní neděle 10. 12.

Životopisy převzaty z www.liturgie.cz a z breviáře