Více světců pro každý den včetně liturgických textů
najdete na www.katolik.cz nebo na www.liturgie.cz

čtvrtek 11. 1. Ct. Marie Elekta

28. ledna 1605 se v italském Terni narodila Catarina Tramazzoli, která v jednadvaceti letech vstoupila do kláštera bosých karmelitek a přijala jméno Marie Elekta od Ježíše. Roku 1629 byla vybrána, aby s jednou spolusestrou a dalšími dvěma karmelitkami z janovského kláštera odešla do Vídně a založila tam klášter. Ukázalo se, že to byla dobrá volba. Marie Elekta se ve Vídni osvědčila natolik, že jí bylo svěřeno založení dalších klášterů – nejprve ve Štýrském Hradci (Grazu), později i v Praze. Tam dorazila v září roku 1656. Obdivuhodně rychle se naučila česky a stala se zde vůdčí osobností. Tehdy již nějaký čas trpěla těžkými nemocemi.

»Už ve Štýrském Hradci se u ní objevila vodnatelnost (hydropsie). V roce 1655 se jí otevřely rány na nohou. V Praze se její stav značně zhoršil. Byla trápena obtížemi žaludečními a prudkými bolestmi hlavy. Dostavilo se u ní chrlení krve a byla zachvácena bolestmi jater.«
(Zdeněk Kalista: Ctihodná Marie Elekta Ježíšova: po stopách španělské mystiky v českém baroku)
Marie Elekta zemřela ve svém klášteře 11. ledna 1663. K vleklé jaterní cirhoze se připojil i zápal plic. Její ostatky byly uloženy v klášteře a po třech letech exhumovány; k všeobecnému úžasu se zjistilo, že jsou neporušené. V současnosti odpočívají v kostele sv. Benedikta na Hradčanech. První kroky k beatifikaci byly zahájeny roku 1924.

sobota 13. 1. sv. Hilarius

Narodil se kolem roku 315 v Poitiers a kolem roku 350 se stal tamějším biskupem. Postavil se proti šířícímu se arianismu a císař Konstans ho poslal (356) na čtyři roky do vyhnanství v Malé Asii. Ve svých spisech vykládal Písmo svaté a hájil víru v Kristovo božství a v Nejsv. Trojici. Po svém návratu se přičinil, aby v celé Galii zvítězilo učení nicejského koncilu. Zemřel v roce 367. V roce 1852 byl prohlášen za učitele církve.

Z traktátu „O Trojici“ od svatého Hilaria:

Jsem si vědom, Otče, všemohoucí Bože, že se mám vůči tobě snažit ve svém životě především o to, aby se všechno mé mluvení i myšlení zabývalo tebou. A užívání řeči, kterou jsi mi dal, nemůže mi přinést lepší odměnu, než že ti mohu sloužit tím, že tě hlásám, a že nevědomému světu či popírajícímu bludaři ukazuji, že jsi Otec, Otec jednorozeného Syna.

Jenom k tomu se upíná má vůle. Zároveň však je nutno prosit o dar tvé pomoci a tvého milosrdenství, abys plachty, rozpjaté naší vírou a vyznáním, naplnil vanutím svého Ducha a dále nás popoháněl ve směru kázání, které jsme započali. Vždyť nám není nevěrný ten, od něhož pochází příslib: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám.

Budeme tedy, protože jsme chudí, prosit o to, co postrádáme, s vytrvalým úsilím budeme zkoumat výroky tvých proroků a apoštolů a bušit na všechny brány poznání, které je pro nás dosud uzamčené. Ale na tobě je, abys udělil, oč prosíme, aby se nám dostalo toho, co hledáme, a aby se otevřelo to, nač bušíme.
Jsme totiž ochromeni jakousi leností a otupělostí své přirozenosti a slabost našeho ducha nás drží v nevědomosti a brání nám porozumět tvým věcem. Ale studium tvé nauky nás přivádí k chápání a poznání božských skutečností a poslušnost víry nás povznáší nad přirozené smýšlení.

Očekáváme tedy, že povzbudíš počátky tohoto nesmělého podnikání a utvrdíš jeho pokrok a že nás povoláš k účasti na duchu proroků a apoštolů, abychom nechápali jejich výroky v jiném smyslu, než jak to bylo od nich řečeno, a abychom jejich učení věrně vyjádřili patřičnými výrazy.

Chceme totiž mluvit o tom, co oni hlásali jako tajemství: mluvit o tobě, věčném Bohu, Otci jednorozeného Syna, který je věčný Bůh; mluvit o tobě, jediném nezrozeném, a o jediném Pánu Ježíši Kristu, od věčnosti zrozeném z tebe. Jeho nelze považovat za jiného boha, i když se od tebe skutečně odlišuje, ani o něm nelze hlásat, že není zplozen z tebe, jediného Boha, a ani o něm nelze vyznávat, že je něco jiného než pravý Bůh, zrozený z tebe, Otče, pravý Bože.

Dej nám tedy patřičná slova, světlo poznání, ušlechtilost výrazů, věrnost k pravdě. Pomoz nám to, čemu věříme, také hlásat. To znamená: když skrze proroky a apoštoly poznáváme tebe, Otče, jediného Boha, i jediného Pána, Ježíše Krista, kéž je nám nyní dáno, abychom proti bludařům, kteří to popírají, oslavovali tebe, Bože, a hlásali beze všeho omylu i božství tvého Syna.

neděle 14. 1. Sv. Sáva Srbský

Nejspíše bychom nenašli mnoho světců druhého křesťanského tisíciletí, které ctí katolická i ortodoxní církev. Jedním z nich je dnešní světec Sáva, syn srbského krále Štěpána I.
Narodil se roku 1175, v šestnácti letech vstoupil do kláštera na Athosu. Roku 1208 se vrátil do vlasti s dalšími spolubratry, kteří mu byli pomocníky v působení mezi prostým srbským lidem. 11 let nato se stal prvním srbským biskupem. Ačkoli stále toužil po klidném rozjímavém životě v osamění, byl až do posledních okamžiků svého života činný.

I svou poutní cestu do Svaté země využil k tomu, aby zajistil dalším srbským poutníkům záchytné body, přístřeší a nocležiště. Při návratu z této cesty zemřel roku 1235 v bulharském Tărnovu.

Zdroj životopisů a textů: breviář
Zdroje ilustrací: soukromý archiv a https://cs.wikipedia.org