Více světců pro každý den včetně liturgických textů
najdete na www.katolik.cz nebo na www.liturgie.cz

pondělí 5. 3. Sv. Teofil (Bohumil)

Svatý Theofilos (jeho jméno bychom mohli počeštit jako „Bohumil“) byl biskupem v palestinské Caesarei a jedním z nejdůležitějších představitelů křesťanství své doby, totiž pontifikátu papeže Viktora I., tj. na přelomu 2. a 3. křesťanského století – tak aspoň dosvědčuje Eusebius z Caesareje v 5. knize své kroniky Historia Ecclesiastica. Krom toho se o Theofilovi zmiňuje ještě na dvou místech; poprvé v souvislosti s místním synodem církve na území Svaté země, později v souvislosti s diskusí o termínu slavení Velikonoc. Na tento problém existovaly dva názory. Víme, že Kristus zemřel a vstal z mrtvých o svátku Pesach, který připadá na 15. den měsíce Nisanu. Víme také, že byl ukřižován v pátek a vzkříšen v neděli, která se právě proto stala »Dnem Páně«. Mnozí křesťané v Asii – zvláště v tzv. „janovských“ obcích – podle staré tradice slavili Velikonoce vždy v termínu svátku Pesach, tedy bez ohledu na to, na který den v týdnu připadal. Na křesťanském západě, především v Římě, však převládal názor, že vzkříšení se má slavit vždy v neděli. Kupodivu právě Theofilos, biskup z křesťanského východu, byl zastáncem římského datování, které ostatně v křesťanství převládlo a trvá dodnes. Jiné zprávy o Theofilovi nemáme; jen Římské martyrologium zmiňuje, že žil za vlády císaře Septimia Severa a vynikal moudrostí a bezúhonným životem.

úterý 6.3. Sv. Frederik (Bedřich, Miroslav)

Frederik se narodil ve fríském Hallumu na počátku 12. století. Byl synem chudé vdovy, která ho jako malého chlapce poslala do služby jako pasáčka ovcí. Během dlouhých hodin, které takto trávil o samotě na pastvinách, našel Frederik zálibu v modlitbě. Po čase začal Frederik uvažovat o kněžství, matka však váhala, zda jej má poslat na studie, totiž zda si to při své chudobě mohou dovolit. Chlapce se však ujal místní farář, který ho na studia poslal a podporoval jej. Během studia Frederik usiloval zvláště o rozvoj své osobní modlitby – synovské oddanosti Matce Boží, duchovního přátelství vůči svatému Janu Křtiteli a úcty ke svaté Cecílii, prvokřesťanské panně a mučednici, která při obraně svého panenství položila život.

Když Frederik dokončil studia, nedosahoval ještě věku nutného pro přijetí kněžského svěcení. Věnoval se tedy výuce jako pomocník faráře ve svém rodném Hallumu. Cítil se však povolán k životu zasvěcenému ve větší míře. Po matčině smrti se Frederik rozhodl odevzdat zcela Bohu a přijmout formu života řeholních kanovníků podle inspirace sv. Augustina. Spolu s dalšími podobně smýšlejícími muži vstoupil do premonstrátského řádu, společně pak roku 1165 založili opatství Mariengaarden, kde se Frederik stal prvním opatem. O přijetí se ucházela řada noviců. Přicházely také ženy, proto se Frederik rozhodl založit také ženský konvent. U opatství také vznikla slavná chlapecká škola s teologickými studiemi. Zakrátko vznikl také dceřiný klášter ve Steinfeldu. Na počátku března roku 1175 Frederik vážně onemocněl. Zemřel 3. března, krátce poté co oslavil svou poslední mši, a to ke cti Blahoslavené Panny Marie.

středa 7. 3. sv. Perpetua a Felicita

V roce 203 bylo v Kartágu zatčeno pět katechumenů. Ve vězení byli pokřtěni a dosáhli mučednické koruny (7. března). Mezi nimi byly dvě provdané ženy. Jedna z nich, Perpetua, zapisovala události ve vězení až do dne před jejich smrtí. Byla to mladá žena z patricijské rodiny, doma měla několikaměsíční dítě. Felicita byla otrokyně, ve vězení se jí dva dny před smrtí narodila holčička. Úcta k nim se brzy rozšířila nejen v Africe, ale i v ostatním křesťanském světě. Nad jejich hroby byla postavena bazilika a jejich jména jsou uváděna v mešním římském kánonu. Jsou patronkami těhotných žen.

sv. Perpetua a Felicita
Zdroj: www.abcsvatych.com

Více se dočtete také v článku Události dne z roku 2009

čtvrtek 8. 3. sv. Jan z Boha

Narodil se v Portugalsku v roce 1495. Do svých 42 let vystřídal mnoho zaměstnání: byl pastýřem, vojákem, pouličním prodavačem a nakonec knihkupcem v Granadě na jihu Španělska. Když slyšel kázat bl. Jana z Avily, změnil své chování a způsob života tak okázale, že ho zavřeli jako blázna. Poznal kruté prostředí tehdejších lazaretů, a rozhodl se zasvětit zbytek svého života zcela péči o nemocné.

Dbal na to, aby se v nemocnici, kterou založil, jednalo s nemocnými podle hygienických zásad, se skutečnými znalostmi a především s opravdovou láskou. Postupně se k němu přidávali další obětaví muži, a tak vznikl řád milosrdných bratří. Zemřel 8. března 1550 v Granadě. V roce 1690 byl prohlášen za svatého a později za patrona všech nemocnic.

Více o sv. Janu z Boha na webu milosrdných bratří

pátek 9.3. sv. Františka Římská

Narodila se v Římě roku 1384 a pocházela z patricijské rodiny de Buscis. Už jako mladé děvče toužila po řeholním životě, ale na přání rodičů se provdala za Lorenza de'Ponziani. Měla tři děti, z nichž dvě v útlém věku zemřely. S láskou pečovala o domácnost a v těžkých dobách, které tehdy Řím prožíval, dávala příklad krajní obětavosti a statečnosti.

Podporovala chudé, nemocné a opuštěné, a za tím účelem také založila ženské řeholní společenství na způsob III. řádu sv. Benedikta (1425). Když ovdověla (1436), přestěhovala se do tohoto kláštera a stala se v něm představenou. Tam také zemřela 9. března 1440 a byla pohřbena v kostele Santa Maria Nuova nad zříceninami starořímského fóra. Za svatou byla prohlášena v roce 1608.

sobota 10.3. sv. Jan Ogilvie

Narodil se roku 1579 v urozené kalvínské rodině v Banffshire ve Skotsku. Byl poslán na studie do Evropy (1593) a v sedmnácti letech se stal katolíkem. Studoval v Douai, Lovani, Řezně, Olomouci a v Brně, kde vstoupil do jezuitského noviciátu (1599). Po několikaletém pobytu ve štýrském Grazu a ve Vídni dokončil v Olomouci studium teologie (1609-1610). Potom byl poslán do Paříže a tam vysvěcen na kněze (1610). Vrátil se do vlasti (1613) a působil tajně jako misionář v Edinburghu, v Londýně a v Glasgowě. Byl však vyzrazen a strávil čtyři měsíce ve vězení. Když ani po několikerém mučení a vyslýchání nevyzradil jména skotských katolíků, byl odsouzen "pro pobuřování" a 10. března 1615 veřejně oběšen. V roce 1976 byl prohlášen za svatého.

Více o sv. Janu Ogilvie na webu Tovaryšstva Ježíšova

4. neděle postní - tzv. růžová / Sv. Eulogius z Kordoby

O čtvrté neděli postní se může v liturgii použít místo fialové růžová barva. Připomínáme si, že již vstupujeme do druhé poloviny čtyřicetidenní postní doby. Je to taková předzvěst velikonoční radosti, která přináší více světla, a to i do liturgické barvy. Tato neděle bývá nazývána jako Laetare, což znamená "vesel se" (Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy. Iz 66,10-11)

Zdroj životopisů (pokud není uvedeno jinak): www.liturgie.cz