Více světců pro každý den včetně liturgických textů
najdete na www.katolik.cz nebo na www.liturgie.cz

pondělí 21. 5. Panna Maria, Matka církve

Z rozhodnutí papeže Františka slaví celá církev latinského obřadu od letošního roku památku Nejsvětější Panny Marie, Matky církve. Dekret Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, který byl zveřejněný 3. 3. 2018, určuje, že bude připadat na první pondělí po neděli Seslání Ducha svatého. Jak připomíná v komentáři k dekretu prefekt kongregace, kardinál Robert Sarah, Maria Matka církve byla doposud v tento den připomínána ve dvou místních církvích: v Polsku a v Argentině.

Dekret připomíná genezi kultu P. Marie jako Matky církve. Křesťané brzy začali vnímat Marii jako svou Matku. Dosvědčují to slova sv. Augustina, který nazývá Marii Matkou Kristových údů, neboť skrze svou lásku spolupracovala na novém zrození věřících v církvi. Svatý Lev Veliký pak zdůrazňuje, že Maria je jak Matkou Krista tak i údů Jeho mystického Těla, tedy církve.

Vatikánský dekret se odvolává také k Janovu evangeliu (srov. Jan 19,25), kde čteme o Mariině přijetí odkazu Synovy lásky, když přijala všechny lidi, zosobněné v milovaném učedníku, jako děti, které mají být obnoveny k božskému životu. Od té chvíle se Maria stává průvodkyní rodící se církve a je jako taková vnímána také v církevním společenství, které ji během staletí poctilo mnoha tituly odpovídajícími této její roli. Rozvoj tohoto kultu vrcholí oficiálním prohlášením P. Marie Matkou církve, k němuž přikročil papež Pavel VI. při zakončení třetího zasedání II. vatikánského koncilu, 21. listopadu 1964.

Vatikánský dekret dodává, že zavedením této nové závazné památky do liturgického kalendáře papež František chce podpořit růst mateřského cítění v církvi a rozvoj autentické mariánské zbožnosti.

Dokument podepsaný v den památky P. Marie Lurdské, 11. února 2018, rovněž stanovuje, že památka má být od nynějška zanesena ve všech kalendářích a liturgických knihách, včetně liturgie hodin. 

Převzato z www.radiovaticana.cz

V brněnské diecézi se dnes slaví svátek Výročí posvěcení katedrály sv. Petra a Pavla

úterý 22. 5. Sv. Rita

Dnešního dne si připomínáme sv. Ritu z Cascie, augustiniánku-poustevnici a mystičku. Žila v 15. století v italské Umbrii. V mladém věku byla proti své vůli provdána za násilnického muže. Trpělivě snášela jeho hrubosti a smířila ho s Bohem. Měli spolu dva syny. Po osmnácti letech manželství byl její manžel zavražděn. Synové odpřísáhli krevní mstu a chtěli otcova vraha zabít. Rita se modlila, aby její synové raději zemřeli, než aby vraždili. Oba mladíci zakrátko zemřeli.
Rita poté požádala o přijetí u augustiniánek-poustevnic v Cascii. Roku 1443 přijala Kristovy rány od trnové koruny, které pak nosila až do konce života.
Zemřela 22. května 1457. S její smrtí je spojen zázrak. Ač byl květen, byla zima. Rita chtěla, aby ji byla přinesena rozkvetlá růže. Zahradník skutečně v zahradě, i přes zimu, našel kvetoucí keř, a růži ji přinesl. Od tohoto zázraku se odvijí zvyk (praktikovaný dodnes v Itálii a v celém augustiniánském řádu) - žehnat 22. května růže.

sv. Rita

Rita tedy byla manželkou, matkou, vdovou i řeholnicí. Bývá zobrazována s růžemi nebo trnovou korunou.

Je patronkou:
- v bezvýchodných situacích a obtížných zkouškách;
- zoufajících žen i žen neplodných a rodičovství;
- nešťastných manželů; vzývána při manželských problémech
- a pomocnice proti neštovicím

Více o svaté Ritě

Filmové zpracování: Sv. Rita

Zdroj ilustrace

Modlitby ke sv. Ritě:

Svatá Rito,
trpěla jsi tak, jako trpím teď já.
Modlila ses tak, jako se teď modlím já.
Bála ses tak, jako se bojím já.
Plakala jsi tak, jako pláču já.
Toužila jsi po radostném a pokojném srdci, tak jako já.
Prosila jsi o lásku, jako prosím dnes já.
Věřila jsi Bohu tak, jako mu věřím i já.

Svatá Rito, prosím tě oroduj za mne,
neboť se nacházím
v krizi smutku a únavy;
trpím úzkostí pro nemoc,
trápím se nedostatkem odvahy;
nedůvěřuji dostatečně Boží dobrotě;
neumím se smířit s cestou kříže;
nedávám svoje utrpení do vykupitelského toku společenství svatých a Kristova mystického těla;
nenabízím své rodině zdroje tvé něžnosti;
nežiji lásku s odpuštěním;
nesmiřuji lidi;
neprožívám blaženost křesťanské věrnosti;
nelítám na křídlech modlitby;
nestávám se vínem radosti a často nenacházím správná slova chvály a díků vůči jiným.
Svatá Rito, prosím tě oroduj za mne,
abych měl dostatek lásky k Bohu a k bližním;
abych měl dost víry a důvěřoval Bohu i v mlze;
abych měl dost naděje a viděl daleko, až k nebeské blažené věčnosti.

Prosíme tě, Bože, dej nám moudrost kříže a statečnost, kterými jsi štědře obdařil svatou Ritu; ať všechna svá soužení spojujeme s utrpením Kristovým, abychom dosáhli podílu na jeho velikonočním tajemství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

čtvrtek 24. 5. Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze

Tento svátek připadá na čtvrtek po Seslání Ducha svatého a pro Českou republiku je závazný. Kongregace pro bohoslužbu a svátosti schválila zapsání nového svátku Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze, do Českého národního kalendáře teprve 28. ledna 2015.

Svátek má biblický základ. O Ježíši Kristu jako o pravém, vznešeném a nejvyšším knězi se vypovídá v Listu Židům:

„Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu“ (Žid 4, 14-16).

Tento svátek může být příležitostí pro věřící k rozjímání svatosti a krásy Kristova kněžství. Může je posilnit v jejich úsilí o svatost a podněcovat k intenzivní modlitbě za posvěcení kněží.

sobota 26. 5. Památka sv. Filipa Neriho, kněze

Narodil se 21. července 1515 ve Florencii jako syn notáře. Kolem roku 1536 přišel do Říma, založil tam společnost pro pomoc chudým a nemocným "Oratorium Boží lásky", věnoval velkou péči mladým lidem. V roce 1551 přijal kněžské svěcení a usiloval o náboženskou obnovu Říma novými pastoračními metodami. Spolu s několika dalšími světskými kněžími začali bydlet společně (1564) a v roce 1575 dosáhli papežského schválení jako kongregace oratoriánů. Zemřel 25. května 1595 a roku 1622 byl prohlášen za svatého.

neděle 27.5. Slavnost Nejsvětější Trojice

Svátek připomíná ústřední křesťanskou nauku o Bohu, který je Láska, a který existuje ve společenství tří osob: Bůh - Otec, Bůh - Syn (Ježíš Kristus) a Bůh - Duch svatý.

Slavnost Nejsvětější Trojice se slaví první neděli po Svatodušních svátcích (Letnicích).

Nejznámějším vyobrazením tří božských osob je Ikona Nejsvětější Trojice Andreje Rubleva. Tři andělé sedící kolem stolu.

Prostřední anděl představuje Ježíše Krista. Fialová barva šatů je symbolem pozemského života – pot, slzy, očekávání. Strom za Synem připomíná strom ráje, strom kříže, Ježíše, který je kmen a my jeho ratolesti. Dívá se na Otce, dělá to, co chce Otec. V zádumčivé soustředěnosti sklání hlavu k levé straně a žehná kalich. Vyjevuje tím odhodlání a připravenost vzít na sebe oběť vykoupení člověka z hříchu.

K tomuto činu ho povzbuzuje Bůh Otec, představovaný levým andělem, má nevýrazný plášť barvy země, stvoření. Za Otcem je dům a v něm mnoho příbytků. Dům pro každého. Dům pro Tebe.

Duch svatý, zobrazený pravým andělem, je tu přítomen jako ten, který dává život. Zelená barva jeho pláště je barva života. Za Duchem je skála – připomíná církev, která je jeho mocí skálou.

Postavy vytvářejí kruh jako znak společenství, který však není uzavřený, jako by tam měl někdo přijít. To volné místo je pro TEBE!

Dveře jsou otevřeny, je rozsvíceno, prostřeno, nachystáno na hostinu. Vše pro Tebe, kdo se díváš, kdo posloucháš, vnímáš. Ať jsi kdokoliv, můžeš přisednout do tohoto společenství lásky Nejsvětější Trojice.

Zdroj životopisů: www.liturgie.cz