20. týden v mezidobí
(cyklus C)

 

Více světců pro každý den včetně liturgických textů
najdete na www.katolik.cz nebo na www.liturgie.cz

 

pondělí 15. 8. slavnost Nanebevzetí Panny Marie

Nanebevzetí

Když papež Pius XII. (1. listopadu 1950) prohlásil za článek víry, že po skončení života "byla neposkvrněná Matka Boží vzata s tělem i duší do slávy nebeské", potvrdil tím to, co křesťané už odedávna věřili a společně oslavovali dnešního dne při bohoslužbách. V Jeruzalémě se slavil dnešní den už v 5. století, od 6. století ho slaví celý křesťanský Východ a od 7. století se začíná slavit v Římě. V pozdějších staletích se stává nejčastějším titulem mariánských kostelů.

Máme-li parafrázovat jeden výrok sv. Bernarda, tento svátek není pro ni, ale pro nás. Povzbuzuje nás, abychom se nechali proměňovat Kristem už teď, abychom tak jednou zažili přetékající Boží slávu.

Mateo Cerezo, Nanebevzetí Mariino, kolem 1650

čtvrtek 18. 8. sv. Helena

Svatá Helena žila v letech 255–330 a byla matkou císaře Constantina. Na rozdíl od svého syna, který byl pokřtěn na smrtelné posteli ariánským knězem, se stala katolickou křesťankou a coby císařovna-matka se značnou měrou zasazovala za realizaci Milánského ediktu, který přiznal křesťanství právo na existenci v rámci Římské říše.

Její jméno bývá nejčastěji spojováno s nalezením ostatků Kristova kříže. stalo se to při Helenině pouti do Svaté země. Na místě, které ústní tradice označovala jako Golgotu, nechala kopat, a nalezla zde tři kříže. Tušilo se, že jeden z nich patří Kristu, druhý lotrovi po pravici a třetí po levici – ovšem jak poznat, který je který? Tehdy nesli kolem na lehátku nemocného člověka. Po dotyku jednoho z křížů se jeho stav stabilizoval a po dotyku jiného se zcela uzdravil. Tak bylo určeno, že první kříž patřil lotrovi po pravici – tomu, jemuž Kristus slíbil ráj – a ten další je kříž Krista Pána. Valná část těchto ostatků je přechovávána v římském kostele Santa Croce in Gerusalemme.

Zdroj ilustrace: www.abcsvatych.com

sobota 20. 8. Památka sv. Bernarda, opata a učitele církve

Narodil se roku 1090 ve Fontaines-lГs-Dijon ve Francii. V roce 1111 opustil rodné šlechtické sídlo a spolu se svými čtyřmi bratry vstoupil do cisterciáckého kláštera v Citeaux. Z pověření opata zbudoval nový klášter v Clairvaux (1115) a stal se tam opatem. Miloval klášterní samotu, ale pro dobro církve ji nejednou neváhal opustit a zasáhnout do veřejného dění. Vystoupil proti vzdoropapeži Anakletovi II. (1130) a proti tehdejším bludařům Petru Abelardovi (1140) a Arnoldovi z Brescie (1144).

Když se stal papežem jeho žák Evžen III. (1145), napsal pro něj pětisvazkové dílo o povinnostech papeže a zásadách hlubokého duchovního života. Z papežova pověření vybízel k druhé křížové výpravě (1147-1148) na odražení tureckých vojsk a dožil se bolestného zklamání, když tato výprava pro nesvornost a hrabivost křižáků a různé zákulisní pletichy jejich vůdců skončila tragickým nezdarem.

Zanechal mnoho spisů o duchovním životě a vynikal velikou úctou k Panně Marii. Jeho kázání o Písni písní patří ke skvostům křesťanské mystické literatury. Zemřel 20. srpna 1153 v Clairvaux. V roce 1174 byl prohlášen za svatého a roku 1830 za učitele církve.

Zdroj ilustrace: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží

neděle 21. 8. Památka sv. Pia X., papeže

Narodil se 2. června 1835 v Riese v severovýchodní Itálii jako syn chudých zemědělců. Jmenoval se Giuseppe Sarto. Po vysvěcení na kněze (1858) byl nejprve devět let kaplanem, potom venkovským farářem; od roku 1875 kanovníkem, kancléřem a spirituálem v semináři v Trevisu; biskupem v Mantově (1884), kardinálem a benátským patriarchou (1893).

Jako papež (od roku 1903) vyhlásil reformu církevní hudby, breviáře a misálu, církevního práva a římské kurie; rázně zakročil proti nesprávným naukám modernismu; zreformoval vyučování katechismu; stanovil předpisy pro první svaté přijímání; vybízel k častému přijímání svátostí a k aktivní účasti na slavení liturgie. Jeho programovým heslem bylo: Všechno obnovit v Kristu. Zemřel 20. srpna 1914, krátce po vypuknutí světové války, které se marně snažil zabránit. Za svatého byl prohlášen v roce 1954.

Zdroj ilustrace: www.abcsvatych.com

 

Zdroj životopisů: www.liturgie.cz