Liturgie týdne 2.-8.5. 2016

6. týden velikonoční
(cyklus C)

Více světců pro každý den včetně liturgických textů
najdete na www.katolik.cz nebo na www.liturgie.cz

úterý 3.5. svátek sv. Filipa a Jakuba

Filip pocházel z Betsaidy a patřil mezi učedníky Jana Křtitele. Byl jedním z prvních, kdo šli za Ježíšem (Jan 1,43-44). Získal ihned Natanaela, pozdějšího apoštola Bartoloměje, a přivedl ho k Ježíšovi (Jan 1,45-46), byl při nasycení zástupů z pěti chlebů (Jan 6,5.7). Na něho se obrátili pohanští poutníci, když chtěli vidět Mistra (Jan 12,21). Žádal Krista, aby apoštolům ukázal nebeského Otce (Jan 14,8). Synoptická evangelia a Skutky apoštolů uvádějí pouze jeho jméno v seznamu apoštolů. Další zprávy o jeho životě nejsou věrohodné.

Jakub, syn Alfeův, je rovněž jedním z apoštolů (Mt 10,3; Mk 3,18; Lk 6,15; Sk 1,13). Předpokládá se, že je totožný s Jakubem, "bratrem Páně" (srov. Mt 13,55; 27,56; Mk 6,3; 15,40), prvním představeným křesťanské obce v Jeruzalémě (Sk 12,17; 15,7.13; 21,18; Gal 1,19; 2,9.12), autorem jedné z epištol (Jak 1,1), o němž Josephus Flavius píše, že byl roku 62 ukamenován na popud židovského velekněze Annáše II. (Ant. 20,9,1). Tuto totožnost však nelze bezpečně prokázat. Slavení dnešního svátku souvisí s posvěcením římské baziliky Dvanácti apoštolů (1. května 570).
Zdroj: www.liturgie.cz/lekcionar

středa 4.5. sv. Florián

sv. Florián

Narodil se ve 3. století nedaleko Vídně, zemřel asi 4. května 304 v dnešním Rakousku. Žil v době císaře Diokleciána, při pronásledování křesťanů chtěl pronásledované přátele tajně vysvobodit. Při pokusu o vniknutí do vězení byl i se 40 druhy zatčen a poté, co se odmítl vzdát své víry, byl s mlýnským kolem připevněným na krku svržen z mostu do řeky Enže. Floriánovy kosti byly objeveny ve 13. století, po 2. světové válce byly skutečně objeveny pozůstatky jeho 40 druhů.
Je patronem hasičů, hrnčířů, kovářů, kominíků... Floriánovo „hasičství" je však třeba chápat v původním slova smyslu jako hašení požáru lidské zloby a nenávisti. Svatý má proto v rukou nádobu vody života, která má hasit vyprahlost a zlo. Všechny ostatní výklady jeho „hasičství" jsou výsledkem pozdních legend.

Zdroj: http://www.abcsvatych.com
více o sv. Floriánovi se dočtete na: http://catholica.cz/

čtvrtek 5.5. Slavnost Nanebevstoupení Páně

Svátek Nanebevstoupení Páně je jednou z velkých slavností křesťanského kalendáře a připomíná výstup Ježíše Krista z Hory Olivetské na nebesa 40 dní po jeho vzkříšení. Tuto událost popisuje evangelista Lukáš těmito slovy:

"Vyvedl je pak směrem k Betánii, zvedl ruce a požehnal jim.
A zatímco jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se k nebi." (LK 24, 50-51).

Nanebevstoupení Páně Autor: Višňakov Ivan Jakovlevič,
olej na plátně, Státní ruské muzeum, Petrohrad: http://www.rodon.cz

Událost je také zaznamenána ve Skutcích apoštolů v 1. kapitole. Ježíš vzhledem ke své božské podstatě na nebe vstoupil sám, na rozdíl od nanebevzetí Panny Marie, která je do nebe vzata.

Nanebevstoupení Páně připadá vždy na čtvrtek po 6. neděli velikonoční, avšak v některých oblastech se slaví až následující neděli, na kterou jinak připadá 7. neděle velikonoční.

Svátkem jako takovým začíná devítidenní období (svatodušní novéna) před Letnicemi, tedy slavností Seslání Ducha svatého.

Všemohoucí, věčný Bože, Tvůj vzkříšený Syn, Ježíš Kristus, vstoupil na nebesa, a tím bylo povýšeno i celé lidstvo; naplň nás radostnou vděčností a nadějí, že pro naše spojení s Kristem také my vejdeme do Tvé slávy. Neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba z breviáře)

7. neděle velikonoční 8.5. Panna Maria, Prostřednice všech milostí

Dnes nám liturgie nabízí Památku Panny Marie, Prostřednice všech milostí. Tato památka má svůj původ v Belgii a je po Mariině Nanebevzetí jedním z nejmladších mariánských svátků, který do kalendáře zavedl papež první světové války Benedikt XV.
Jedním z prvních znaků Mariina prostřednictví mezi Bohem, Božím Synem a člověkem je Mariina přímluva na svatbě v Káně galilejské, aby Ježíš proměnil vodu ve víno. Maria jako obyčejná židovská žena zná potřeby a nedostatky lidí a má s námi soucit, chápe naši lidskost, tělesnost, a proto se přimlouvá. Ona však nebere Bohu jeho moc a výsadu být pramenem a zdrojem, ona chce jen pomáhat, přimlouvat se a být prostřednicí, mostem, mezi velikostí Boha a naší lidskostí.
(Převzato z článku Romana Janáče)