29. týden v mezidobí
(cyklus C)

 

Více světců pro každý den včetně liturgických textů
najdete na www.katolik.cz nebo na www.liturgie.cz

pondělí 17. 10. Památka sv. Ignáce z Antiochie

Narodil se v polovině 1. století v Sýrii. Byl po sv. apoštolu Petrovi a sv. Evodiovi třetím biskupem v syrské Antiochii, po Římě a egyptské Alexandrii, tehdy třetím největším městě. Za vlády císaře Trajána (98-117) byl zatčen a odsouzen, aby byl v Římě předhozen v amfiteatru šelmám. Cestou poslal sedm dopisů: Efesanům, Magnesijským, Tralským, Římanům, Filadelfanům, Smyrňanům a Polykarpovi. Zrcadlí se v nich jeho touha po mučednictví a život církve na počátku 2. století. Varuje před gnostickými bludy, vybízí k zachování jednoty pod vedením biskupů, o církvi jako první používá označení "katolická" a římskou církevní obec označuje jako "předsedkyni sboru lásky". V Sýrii se jeho památka slaví už od 4. století 17. října. Zbytky jeho kostí poslali římští křesťané do Antiochie a odtud byly před nájezdy Peršanů a Saracénů znovu převezeny do Říma a uloženy v bazilice sv. Klementa.

Z listu svatého Ignáce Antiochijského Římanům:

...Píšu všem církvím a všem kladu na srdce, že jdu rád pro Boha na smrt; jen kdybyste mi v tom nebránili. Zapřísahám vás, abyste mi neprokazovali svou náklonnost v nepravý čas. Nechte mě, ať jsem potravou šelem, protože s jejich pomocí mohu dojít k Bohu: jsem Boží pšenice, a až mě zuby šelem rozemelou, budu shledán čistým chlebem Kristovým. Usilovně za mě Krista proste, aby právě ony byly tím nástrojem, který ze mě udělá pravou Boží oběť.

Žádné slasti světa ani žádné pozemské království by mi nebyly k ničemu. Zemřít pro Ježíše Krista je pro mě lepší než kralovat nade všemi končinami země. Hledám toho, který pro nás zemřel, toužím po tom, který pro nás vstal z mrtvých. A chvíle mého zrození už nadchází....
(breviář - modlitba se čtením)

Více o životě sv. Ignáce Antiochijského

úterý 18. 10. Svátek sv. Lukáše, evangelisty

Byl pravděpodobně syrského původu a podrobnější zmínky o Antiochii vzbuzují dojem, že odtud pocházel. Nepatřil k židovskému národu a byl lékařem (Kol 4,14). Doprovázel sv. Pavla na jeho druhé apoštolské cestě od Troady až do Filip. Tam patrně asi 6 let upevňoval křesťanské učení, potom se znovu přidal k sv. Pavlovi při návratu z třetí apoštolské cesty a šel s ním do Jeruzaléma; tam se setkal s apoštolem Jakubem a s jeruzalémskými staršími. Byl s apoštolem Pavlem na cestě do římského vězení, při následujícím dvouletém pobytu v Římě měl možnost poznat se s evangelistou Markem a jako jediný zůstal v Pavlově blízkosti i při druhém věznění před smrtí v Římě.

Jeho další osudy nejsou bezpečně známé, protože zprávy o místech jeho působení se velmi liší (Galie, Itálie, Dalmácie, Řecko). Svatý Lukáš sepsal nejen evangelium, ale též Skutky apoštolů podávající zprávu o prvních dějinách církve. Zemřel pravděpodobně v Achai. Východní i západní křesťané slaví jeho svátek 18. 10.  Je patronem lékařů, malířů a města Padovy. Hrob sv. Lukáše se nachází v kostele sv. Justiny v Padově, kam byly jeho ostatky neznámo kdy převezeny z Konstantinopole. Avšak jeho lebka je uchovávána v katedrále sv. Víta v Praze. V polovině 14. století ji totiž získal císař Karel IV. a svěřil ji metropolitní kapitule Svatovítské katedrály. Od té doby lebka tvoří součást Svatovítského pokladu.

sobota 22. 10. sv. Jan Pavel II., papež

Karel Josef Wojtyla se narodil v roce 1920 ve Wadovicích v Polsku. Po vysvěcení na kněze a doplnění teologických studií v Římě se vrátil do vlasti a plnil různé pastorační a akademické úkoly. Jako pomocný biskup v Krakově se tam v roce 1964 stal arcibiskupem a účastnil se Druhého vatikánského koncilu. Dne 16. října 1978 byl zvolen papežem a přijal jméno Jan Pavel II. Den 22. října je výročním dnem, kdy se slavnostně veřejně ujal úřadu.

Vynikal zvláště apoštolskou péčí o rodiny, mládež a nemocné, která ho vedla k nesčetným návštěvám Božího lidu po celém světě. Naši zemi navštívil celkem 3x, v roce 1990 Prahu a Velehrad, v roce 1995 Prahu a Olomouc a v roce 1997 Prahu a Hradec Králové. Jan Pavel II. založil Světové dny mládeže. První Světový den mládeže se uskutečnil v Římě, v roce 1985. Bohatým dědictvím jeho Učitelského úřadu, které církvi zanechal, je zejména vyhlášení Katechismu katolické církve a Kodexu kanonického práva, jak latinské církve, tak i církví východních.

Dne 2. dubna 2005 v Římě zemřel, v den před 2. velikonoční nedělí zvanou Božího milosrdenství. 27. 4. 2014 o neděli Božího milosrdenství byl ve Vatikánu papež Jan Pavel II. svatořečen.


Kain jsem i já

Přišel z daleka,
v očích vzpomínky na obilná pole,
v srdci bolest Osvětimi
a přece mluvil o lásce,
o lásce člověka k lidem.

Přišel z daleka,
v rukou svíral knihu bolesti
a někdo vystřelil zlo.
Celý svět se zastavil
a společně začal zpívat.

V ten den svět našel své srdce.
Vidíš a neumíráš.
Ten člověk chodí v bílém,
už prošel mnoho zemí
a nezdá se být znaven.

Má v očích hlubokou bolest,
vidí pro svět cestu jinou.
Ale ta se mění,
lidé bloudí a pravda umírá,
zanechme násilí,
staňme se znovu lidmi,
braňme svobodu.

Běž tam, kde je válka,
hlad a chudoba,
kde zabíjejí Boha,
běž a pamatuj na mé srdce,
protože Kain jsem i já.

Přichází znovu první naděje
a svět se začíná měnit,
lidé začínají chápat,
že jsou jeho dětmi
a ty otevři náruč odvážným,
kteří se stanou bratry a sestrami.

Běž tam, kde máš sestru,
kde je lepra a mouchy na rtech,
běž a pamatuj na mé srdce,
protože Kain jsem i já. 

(Italská píseň, která vznikla po smrti Jana Pavla II.)