1. týden adventní
(cyklus A)

 

    Více světců pro každý den včetně liturgických textů
najdete na www.katolik.cz nebo na www.liturgie.cz

úterý 29. 11.  sv. Saturnin

Svatý Saturnin žil ve třetím století a pocházel z Říma. Papež Fabianus jej poslal na misie do galských provincií, na území dnešní Francie. Cestou se k němu v Nimes připojil svatý Honestus. Společně pak došli až do Pamplony na druhé straně Pyrenejí. Tam zemřel Honestus mučednickou smrtí a Saturnin se vrátil do Galie. Stal se prvním biskupem v Toulouse a hlásal křesťanství v dnešní jižní Francii.

Roku 250 jej v Toulouse před hlavním chrámem římských bohů zastavila skupina pohanských kněží, kteří jej vyzvali, aby v tomto chrámě obětoval býka. Saturnin odmítl. Rozzuření kněží jej přivázali na šíji tohoto býka, které ho pak štvali z chrámu ven a po ulicích města. Svatý Saturnin toto hrubé zacházení nepřežil. Ostatky svatého Saturnina našly na jedné z městských ulic dvě zbožné ženy. Pohřbily je přímo na místě, kde je nalezly, aby tak zabránily jejich hanobení rozzuřeným davem. Ve čtvrtém století nechal biskup Hilarius nad mučedníkovým hrobem postavit chrám.

středa 30. 11. Svátek sv. Ondřeje, apoštola

Pocházel z Betsaidy v Galileji, byl rybářem a patřil mezi učedníky Jana Křtitele (Jan 1,35-40). Když poznal Ježíše, přivedl k němu i svého mladšího bratra Šimona Petra (Jan 1,40-42). Upozornil na chlapce, který měl pět chlebů a dvě ryby (Jan 6,8-9) a spolu s Filipem zprostředkoval setkání pohanů s Ježíšem (Jan 12,20-22). Podle tradice hlásal evangelium v různých krajích a zemřel kolem roku 60 v Patrasu v Achaji (v dnešním Řecku) přivázán na kříž ve tvaru písmene X.

Svatý Ondřej, sluha Boží,
správce nebeského zboží,
apoštol Krista Ježíše,
o němž svatý Matouš píše,
že ho Pán jednou uviděl,
jak do moře sítě spouštěl,
a řekl: Nech ryb lovení,
hledej všech lidí spasení.

Hned se toho chopil vážně,
kázal slovo Boží snažně,
vedl lid ze tmy pohanské
ke světlu víry křesťanské.

Také my příkladem jeho
následujme Pána svého,
opusťme všechno pro něho,
varujme se všeho zlého.
Následujme jej v svatosti,
v pravé víře a stálosti,
abychom z Boží milosti
došli též věčné radosti.
(hymnus z breviáře)

pátek 2. 12. sv. Bibiána

V plzeňské diecézi se tento den slaví jako svátek.

Žila ve 4. století a byla dcerou císařského úředníka Flaviána v Římě. V té době vypuklo opět pronásledování křesťanů, které nařídil císař Julián. V domě Bibianina otce našlo útočiště mnoho pronásledovaných. Později však byl zatčen i Flavián a jeho manželka Dafrosa a ve vězení byli utýráni k smrti. Bibianu i její sestru Demetrii okradli o všechen majetek a pokoušeli se je nejdříve pohrůžkami a později mučením odvrátit od křesťanství. Demetria zemřela po pěti měsících žalářování a mučení. Bibiana byla dále mučena a nakonec ji dal místodržící Apronián přivázat ke sloupu a tak dlouho bičovat důtkami s olověnými zuby, až se zhroutila mrtvá. Sloup, u něhož byla bičována, se zachoval a je v kostele svaté Bibiány u římského nádraží Termini.

Je patronkou proti bolestem hlavy, křečím, padoucnici, šílenství, opilství, obětí týrání.

sobota 3. 12. Památka sv. Františka Xaverského, kněze

Pocházel ze španělské Navary; narodil se roku 1506 na zámku Xavieru (Javier). Na studiích v Paříži poznal Ignáce z Loyoly a stal se jedním z jeho prvních druhů. V roce 1537 byl vysvěcen na kněze. O roku 1541 horlivě a s velkým úspěchem hlásal evangelium v Indii, na Ceyloně, na Molukách a v Japonsku. Zemřel 3. 12. 1552 cestou do Číny na ostrově Sancianu. V roce 1622 byl prohlášen za svatého a v roce 1927 za patrona misií.

Více o sv. Františkovi Xaverském ve vztahu k misiím 

 

neděle 4. 12. - 2. neděle adventní

sv. Barbora

Žila ke konci 3. století v Nikomedii (v dnešním Turecku). Byla dcerou zámožného Dioskura. Byla velmi krásná, učená a bystrého rozumu. Nejbohatší a nejhezčí mladíci z města se o ni ucházeli, ale ona cítila, že musí být ještě něco jiného a všechny je odmítala. Chodila mezi skupinku křesťanů, kteří se schovávali před císařským pronásledováním, a v dlouhých rozhovorech se snažila pochopit jejich víru, až dospěla k poznání, že našla to, co hledala. Její otec byl fanatický nepřítel křesťanů a snažil se bránit dceři ve styku s křesťany. Dal proto postavit u domu věž a do ní chtěl Barboru zavřít.

Během stavby na krátký čas odjel a Barbora mezitím přikázala dělníkům, aby místo dvou oken udělali tři. Po návratu se rozlícený Dioskuros ptal dcery, co to má znamenat, a ona mu odpověděla, že je to symbol Trojice a že se nechala pokřtít. Když ji chtěl otec zbít, otevřela se prý země a ukryla dívku v trhlině.

Později odvlekl Barboru k místodržícímu, který ji dal zbičovat. V noci se jí zjevil Kristus a zahojil její rány. Dalšího dne dal místodržitel Barboru bít kyji, pálit pochodněmi a uříznout jí prsa. Takto znetvořenou ji chtěl hnát ulicemi. Objevil se však anděl z nebe a zakryl její krvácející tělo bílým oděvem. Když bylo vidět, že mučením ničeho nedosáhnou, byl vydán rozkaz usmrtit Barboru mečem. Tento čin vykonal Barbořin otec Dioskuros vlastní rukou. Sotva odložil vražedný nástroj, byl sám zabit bleskem. Stalo se to roku 306, kdy vládl císař Galerius Valerius Maximin, jeden z nejkrutějších pronásledovatelů křesťanů. Je patronkou především horníků a věží.

Zdroje životopisů a ilustrací: www.abcsvatych.com a www.liturgie.cz a www.wikipedia.org