Více světců pro každý den včetně liturgických textů
najdete na www.katolik.cz nebo na www.liturgie.cz

pondělí 14.8. sv. Maxmilián Maria Kolbe

Narodil se 8. ledna 1894 v městečku Zdunska Wola v Polsku. Jmenoval se Rajmund, jméno Maxmilián přijal při vstupu do noviciátu minoritů. Na kněze byl vysvěcen v Římě (1918) a po dosažení doktorátu filosofie a teologie se vrátil do Polska (1919). Zorganizoval apoštolské sdružení "Armáda neposkvrněné Panny", založil centrum tiskového apoštolátu Niepoklalanów (západně od Varšavy), působil jako misionář v Japonsku (1930-1936) a po návratu do Polska jako představený kláštera v Niepokalanowě (1936-1939). V roce 1939 byl zatčen, po krátkém propuštění na svobodu znovu uvězněn (1941) a dopraven do koncentračního tábora; tam nabídl svůj život za k smrti odsouzeného spoluvězně a po 21 denním mučení hladem byl 14. srpna 1941 v Osvětimi (Oswiecim) usmrcen fenolovou injekcí. Za svatého byl prohlášen v roce 1982.

úterý 15. 8. slavnost Nanebevzetí Panny Marie

Když papež Pius XII. (1. listopadu 1950) prohlásil za článek víry, že po skončení života "byla neposkvrněná Matka Boží vzata s tělem i duší do slávy nebeské", potvrdil tím to, co křesťané už odedávna věřili a společně oslavovali dnešního dne při bohoslužbách. V Jeruzalémě se slavil dnešní den už v 5. století, od 6. století ho slaví celý křesťanský Východ a od 7. století se začíná slavit v Římě. V pozdějších staletích se stává nejčastějším titulem mariánských kostelů.

Máme-li parafrázovat jeden výrok sv. Bernarda, tento svátek není pro ni, ale pro nás. Povzbuzuje nás, abychom se nechali proměňovat Kristem už teď, abychom tak jednou zažili přetékající Boží slávu.

„Slušelo se, aby tělo té, která při porodu zůstala neporušenou pannou, zůstalo také po smrti beze všeho porušení. Slušelo se, aby ta, která nosila Stvořitele jako své dítě ve svém lůně, prodlévala v Božím stánku v nebi. Slušelo se, aby ta, s níž se Otec zasnoubil, bydlela v nebeských komnatách. Slušelo se, aby ta, která hleděla na svého Syna visícího na kříži a zakusila v svém srdci meč bolesti, jehož byla ušetřena při porodu, mohla hledět na svého Syna, jak sedí ve slávě po pravici Otce. Slušelo se, aby Matka Boží měla to, co má Syn, a aby byla od všech tvorů uctívána jako Boží Matka a služebnice.“
(Svatý Jan Damašský)

"...Nejvíce však zasluhuje pozornost, že od druhého století svatí Otcové představují Pannu Marii jako novou Evu, podřízenou novému Adamovi a nejtěsněji spojenou s ním v zápase proti pekelnému nepříteli. Tento zápas, jak je naznačeno v protoevangeliu, skončil nejúplnějším vítězstvím nad hříchem i nad smrtí, jak to vždycky spolu souvisí v listech Apoštola národů. Proto jako bylo slavné Kristovo zmrtvýchvstání podstatnou součástí a poslední trofejí tohoto vítězství, tak měl být zakončen společný zápas blahoslavené Panny a jejího Syna oslavením jejího panenského těla, jak říká apoštol: Až toto tělo smrtelné vezme na sebe nesmrtelnost, potom se vyplní to, co stojí v Písmu: Vítězně je smrt navždy zničena..."
(čtení z breviáře: Z apoštolské konstituce papeže Pia XII.)

pátek 18. 8. sv. Helena

Svatá Helena žila v letech 255–330 a byla matkou císaře Constantina. Na rozdíl od svého syna, který byl pokřtěn na smrtelné posteli ariánským knězem, se stala katolickou křesťankou a coby císařovna-matka se značnou měrou zasazovala za realizaci Milánského ediktu, který přiznal křesťanství právo na existenci v rámci Římské říše.

Její jméno bývá nejčastěji spojováno s nalezením ostatků Kristova kříže. stalo se to při Helenině pouti do Svaté země. Na místě, které ústní tradice označovala jako Golgotu, nechala kopat, a nalezla zde tři kříže. Tušilo se, že jeden z nich patří Kristu, druhý lotrovi po pravici a třetí po levici – ovšem jak poznat, který je který? Tehdy nesli kolem na lehátku nemocného člověka. Po dotyku jednoho z křížů se jeho stav stabilizoval a po dotyku jiného se zcela uzdravil. Tak bylo určeno, že první kříž patřil lotrovi po pravici – tomu, jemuž Kristus slíbil ráj – a ten další je kříž Krista Pána. Valná část těchto ostatků je přechovávána v římském kostele Santa Croce in Gerusalemme.

Zdroj ilustrace: www.abcsvatych.com

sobota 19. 8. sv. Jan Eudes, kněz

Narodil se 14. listopadu 1601 v normandské vesnici Ri (poblíž Argentanu ve Francii). Vstoupil k oratoriánům (1623), stal se knězem (1625) a od roku 1632 působil jako misionář venkovského lidu. Poznal, že bez dobře připravených kněží nelze uskutečnit náboženskou obnovu. Založil proto kongregaci eudistů (1643), jejíž členové se věnovali především vedení seminářů a lidovým misiím. Na pomoc zbloudilým dívkám založil kongregaci sester křesťanské lásky, známých dnes jako sestry od Dobrého Pastýře.

Byl horlivým šiřitelem úcty k Srdci Ježíšovu a k Srdci Panny Marie. Zemřel 19. srpna1680 v Caen a v roce 1925 byl prohlášen za svatého.

Z pojednání „O podivuhodném Srdci Ježíšově“ od svatého Jana Eudese:

"...Prosím tě, uvažuj o tom, že náš Pán Ježíš Kristus je tvoje pravá hlava a ty jsi jeden z jeho údů. On je pro tebe tím, čím je hlava pro údy. Všechno, co je jeho, je tvoje: jeho duch, srdce, tělo, duše i všechny schopnosti a síly. Máš jich všech užívat, jako by byly tvé vlastní, a tak ho svou službou chválit, milovat a oslavovat. A ty zase jsi pro něho tím, čím je úd pro hlavu. Proto si vroucně přeje užívat všech tvých schopností a sil, jako by byly jeho, ke službě Otci a k jeho oslavě."

Zdroj ilustrace: Jan Eudes

neděle 20. 8. sv. Bernard, opat a učitel církve

Narodil se roku 1090 ve Fontaines-lГs-Dijon ve Francii. V roce 1111 opustil rodné šlechtické sídlo a spolu se svými čtyřmi bratry vstoupil do cisterciáckého kláštera v Citeaux. Z pověření opata zbudoval nový klášter v Clairvaux (1115) a stal se tam opatem. Miloval klášterní samotu, ale pro dobro církve ji nejednou neváhal opustit a zasáhnout do veřejného dění. Vystoupil proti vzdoropapeži Anakletovi II. (1130) a proti tehdejším bludařům Petru Abelardovi (1140) a Arnoldovi z Brescie (1144).

Když se stal papežem jeho žák Evžen III. (1145), napsal pro něj pětisvazkové dílo o povinnostech papeže a zásadách hlubokého duchovního života. Z papežova pověření vybízel k druhé křížové výpravě (1147-1148) na odražení tureckých vojsk a dožil se bolestného zklamání, když tato výprava pro nesvornost a hrabivost křižáků a různé zákulisní pletichy jejich vůdců skončila tragickým nezdarem.

Zanechal mnoho spisů o duchovním životě a vynikal velikou úctou k Panně Marii. Jeho kázání o Písni písní patří ke skvostům křesťanské mystické literatury. Zemřel 20. srpna 1153 v Clairvaux. V roce 1174 byl prohlášen za svatého a roku 1830 za učitele církve.

Zdroj ilustrace: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží

Zdroj životopisů: www.liturgie.cz