Liturgie týdne

 Více světců pro každý den včetně liturgických textů
najdete na www.katolik.cz nebo na www.liturgie.cz

pondělí 5. 2. Památka sv. Agáty, panny a mučednice

Sv. Agáta žila ve 3. století, zasvětila se Bohu a všechny nápadníky odmítala. Jeden z odmítnutých nápadníků se jí pomstil a udal ji jako křesťanku. Agáta se nenechala obměkčit a svoji víru nezapřela.

Dali jí tedy zbičovat, drápat železnými hřebeny, odřezat ňadra a pálit pochodněmi. V noci k ní Bůh poslal svatého Petra a ten jí rány uzdravil. Když soudce zjistil, že je opět zdravá a na další výzvu, aby zapřela Krista, odpověděla: "Nikdy neodstoupím od Krista, který mě uzdravil.", nechal ji položit na žhavé uhlí a znovu odnést do žaláře, kde se Agáta naposled modlila slovy: "Bože můj, děkuji Ti za všechno, že jsi mě miloval a posiloval v utrpení, prosím přijmi mne nyní k sobě!"

Je patronkou mj. kojících matek, obětí znásilnění a bývá vzývána při rakovině prsou. Proto je také často zobrazována s uťatými ňadry.

Rok po její smrti došlo k výbuchu Etny. Zoufalí obyvatelé Catanie nesli proti lávě Agátin závoj a žhavý proud se zastavil. Tento závoj se dodnes v Catanii uchovává.

úterý 6.2. památka sv. Pavla Mikiho a druhů, mučedníků

Do Japonska přinesl křesťanství sv. František Xaverský (15. srpna 1549). Půl století mohli žít křesťané svobodně, a v roce 1596, kdy začalo jejich pronásledování, bylo jich už více než 300 tisíc.

První mučedníci byli ukřižováni 5. února 1597 v Nagasaki. Nejproslulejší z nich, Pavel Miki, se narodil v japonské rodině (1564-1566), vstoupil k jezuitům a úspěšně hlásal evangelium svým krajanům. Spolu s ním podstoupili mučednickou smrt další 2 japonští jezuité, 6 španělských misionářů a 17 japonských laiků (tři z nich byli dosud chlapci - 12, 13 a 14 let).

V roce 1862 byli tito prvomučedníci Dálného Východu prohlášeni za svaté.

středa 7. 2. sv. Richard

Richard byl králem v anglickém Wessexu na počátku 8. století. Křesťanství pro něj nebylo jen společenskou normou nebo koníčkem pro volný čas, nýbrž celoživotním programem. O tom svědčí, že k němu vedl i své děti, z nichž tři se také stali světci (Vilibald, Vunibald a valburga). Richard žil životem zvláště oddaným modlitbě a úctě ke Svaté rodině. Proto se také spolu s dětmi vydal do Říma, aby zde uctil ostatky svatých Petra a Pavla. Do cíle však nedorazil, zemřel v toskánském městě jménem Lucca. Stalo se to roku 722. Zde také jeho ostatky odpočívají dosud.

čtvrtek 8. 2. sv. Josefína Bakhita

Bakhita se narodila v roce 1869 v Olgosse v jihozápadní části Súdánu. Když jí bylo 7 let unesli ji dva Arabové, kteří ji prodali do otroctví. Byla velmi krutě mučena a opakovaně prodávána na trhu s otroky, až ji turecký generál prodal italskému konzulovi Callistovi Legnanimu, u kterého se jí dostalo více lidskosti. Dostala oblečení, které jí navrátilo postavení ženy. Konzul ji chtěl vrátit do její rodné vesnice, ale protože v době jejího únosu byla velmi malá, nepamatovala si přesně svoji vesnici.

Když Legnano dostal v roce 1885 pokyn opustit Afriku a vrátit se do Itálie, vzal Bakhitu s sebou. Po příjezdu do Janova ji daroval svému příteli Augustovi Michielimu. Odtud se pak díky jejich správci dostala do kláštera sester kanosiánek v Benátkách. Poté, co přijala křest a biřmování, složila roku 1896 svaté sliby. Během I. světové války obětavě pomáhala zmírňovat utrpení, které válka přinesla. S láskou se starala o raněné vojáky, přivezené do institutu, který fungoval jako vojenská nemocnice. Brzy se však u ní začaly projevovat důsledky jejího života a staré bolesti. Zemřela 8. února 1947.

Jan Pavel II. ji jako vůbec první africkou světici svatořečil v roce 2000.

Příběh sv. Bakhity je též velmi dobře filmově zpracovaný. DVD je k dostání u Paulínek.

Krátká ukázka z filmu:

"Když uviděla Ježíše na kříži poprvé, byla velmi sklíčená a ptala se: "Co tento člověk udělal, že musel takto skončit?" "Nic" - dostala odpověď, "On chtěl za nás zemřít, z lásky k nám i k tobě." "I za mě!"opakovala Bakhita nevěřícně a těšila se, že našla konečně své povolání: totálně sloužit novému - nebeskému pánovi.
"Pokud by přišel obchodník s otroky, který mě unesl, který mě trápil, poklekla bych před ním a líbala bych mu ruce. Kdyby se to nestalo, nebyla bych dnes křesťankou ani řeholnicí“."

(Zdroj: http://www.vojtechkodet.cz)

sobota 10. 2.  Památka sv. Scholastiky, panny

Narodila se v Nursii (Norcia) ve střední Itálii kolem roku 480. Následovala svého bratra sv. Benedikta a vstoupila do kláštera na úpatí Monte Cassina. Tam také zemřela kolem roku 547.

Jednou v roce se setkávala se svým bratrem Benediktem, zakladatelem řádu benediktinů, k duchovním rozhovorům.

Při schůzce r. 542 se prý stalo, že prosila bratra, aby zůstal u ní déle a rozmlouval s ní o radostech nebe. Benedikt odmítl. Tu Scholastika ve své beznaději snažně prosila Boha o pomoc. Údajně ji vyslyšel a učinil, že se náhle spustil prudký déšť, takže Benedikt byl nucen zůstat. Dokonce se zdržel u sestry ještě tři dny, a ona třetího dne náhle zemřela. Benedikt prý viděl, jak se její duše vznáší k nebi v podobě holubice.

 Autor: © Ralph Hammann - Wikimedia Commons – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0

neděle 11. 2. Památka Panny Marie Lurdské

11. února 1858 spatřila čtrnáctiletá Bernadetta Soubirousová ve skalní jeskyni „de Massabielle“ poblíž Lurd (Lourdes) ve Francii Pannu Marii. Zjevení se opakovalo do 16. července ještě sedmnáctkrát. K jeskyni, v níž vytryskl pramen vody, přichází od té doby velké množství poutníků, mezi nimi velký počet postižených nejrůznějšími neduhy.

Církevně uznaných zázračných uzdravení za sto let (do roku 1959) bylo 58, ale úlevu přinesla tato pouť mnohem většímu počtu lidí. Výzva Matky Boží k pokání probudila v církvi hlubší zájem o modlitbu a službu lásky a podnítila péči o trpící a nemocné. Slavení dnešní památky povolil papež Lev XIII. (1891) a sv. Pius X. ji rozšířil na celou církev(1907).
(zdroj ilustrace: www.abcsvatych.com)

Slyš, jaký to nad řekou jásot a ples, to zpívají hory a skála i les.
Tam, kde nyní hlaholí tisíců zpěv, kdys děvčátko spatřilo nebeský zjev.
Má pod bílým závojem líbeznou tvář, jak pod bílým obláčkem jitřenky zář.
Ó, pověz mi, Paní, kdo jsi, jak se zveš, co ode mě chudé si žádáš, co chceš?
Já bez hříchu přečisté Početí jsem, ať lid činí pokání, pověz to všem.
A zázračný pramen trysk ze suchých skal, zde mnohý už znovu své zdraví získal.
Již z národů ze všech sem spěchají k ní a radostné pozdravy zástupů zní:
Ave, ave, ave, Maria, ave, ave, ave, Maria.
(kancionál 811)

Na den 11. února připadá také Světový den nemocných. Tento den nám má zároveň připomínat, že jsou lidé, kteří jsou nemocní a trpí. Světový den byl vyhlášen roku 1993 z podnětu papeže Jana Pavla II.